Občas to prostě nejde…..

Jsou chvíle, kdy se dostanu do stadia, že už jsem tak nějak přesycený a utahaný z kamenů a to se mi zrovna nedávno stalo. Sice jsem zpracoval velice hezké kusy dřev, to se musí nechat, ale tak nějak jsem se na určitou dobu zasekl a nebyl jsem schopen cokoliv kolem zpracování dělat, protože to bylo velice pracné a unavující. Je fakt, že mi dost přibyla práce v práci a i zimní období má na mě asi nějaký negativní dopad, protože jsem celkem dost bez elánu. Každopádně, o čem to vlastně ten dnešní článek je, že? Je o tom, jak je občas potřeba si říct, že holt některé kameny nelze udělat dle svých představ, i kdyby jste se po….l. Už několik měsíců se tu zabývám dřevem ze Studence, který jsem dostal od svého kamaráda Martina S., za zpracování druhé půlky a dneska jsem musel skončit. Pointa je v tom, že tento Studenečák byl totálně v  řiti, měl tolik prasklin a olámaných hran, že je až k nevíře, že se vůbec povedl slušně udělat. Navíc kámen se nepodařilo dobře uříznout i přesto, že byl dobře zasádrovaný. Co k tomu dodat, občas sice uděláte maximum co se dá, ale někdy se dostanete na limit, kdy už není kam pokračovat, protože se vám klidně může stát, že se při broušení dobrousíte do ještě větších problémů typu špatně řešitelné, nebo vůbec neřešitelné podplochové praskliny. Já jsem si tedy dnes řekl dost, a to je snad poprvé, kdy jsem upustil od úmyslu, že na tomto dřevě udělám špičkový výbrus dle svých představ a vzdal jsem to. Prostě tudy cesta nevedla, vlezl bych dalším broušením do téměř neřešitelné praskliny. Z toho plyne jen jediné, dělejte pro kameny co se dá, ale občas je potřeba se zamyslet a správně vyhodnotit situaci, jinak můžete veškerou práci na kameni pěkně podělat ;). Pro mě je tedy tento výsledek finální a zde to máte k nahlédnutí.

_MG_0890

Studenec, rozměr 31×19×7 cm

Studenečák z Budějovic.

Někdy kolem vánoc jsem na jednom webu o kamenech kam občas chodím na čumendu zmerčil, že se tam někdo ptá na cenu zkamenělého dřeva ze Studence. Sdělil jsem tam tedy nějaký svůj názor o ceně za kterou bych to byl ochotný koupit a co čert nechtěl, ono se to i podařilo zrealizovat. Zajímavé na tom spíš je, že kámen pocházel z dědictví po dědovi, který vesměs krom tohoto dřeva z půdy, neměl s minerály nic společného. Opravdu by mě zajímalo jaký příběh se kolem tohoto kusu udál a jak se toto dřevo dostalo z jedné strany republiky na druhou k člověku, který minerály vůbec nesbíral. Cesty kamenů jsou někdy vskutku nevyzpytatelné.

IMG_0885

Studenec, rozměr 15,5×15,5×7 cm

Zpracováváme zkamenělé dřevo díl 4.

Doba pokročila a já jsem v poslední době dostal několik požadavků, abych napsal něco o leštění. Začneme tedy informací na čem leštit. V dřívější dobách se používalo ledacos, od topolového dřeva a dřevotřísek počínaje, až po kusy koberců a různých filců konče. My upustíme od tohoto pravěku a já jednoznačně doporučuji buď kůži, nebo v případě leštění menších kusů polyuretan. Jaký materiál použít je na zvážení, protože pokud se hodláte zabývat jen středními kusy do 25cm a méně, je nejlepší volba polyuretan. Pokud chcete dělat větší kusy, doporučuji kůži, a to z toho důvodu, že nemá tak veliký třecí odpor a je benevolentnější k některým chybám, které můžete udělat při leštění, navíc se s ní dají docílit perfektní výsledky téměř jako s polyuretanem. Zmíním tu jednu chybu, která může nastat při leštění těžkých či špičatých kamenů. Pokud něco takového leštíte na polyuretanu, tak vám hrozí riziko, že se vám takový kámen zabodne špičkou či hranou do polyuretanu a vzpříčí se proti Vám. Můžete se téměř spolehnout, že polyuretan tyto chyby neodpouští, což má většinou těžké následky v podobě rozbitých kamenů, rozlámaných žeber, pořezaných prstů atd. Kůže je v tomto ohledu benevolentnější, většinou se jen vyřízne kus koženého pásku z plochy a Vy si můžete oddechnout jak to dobře dopadlo. Navíc, je méně náchylná na přilepení kamene podtlakem. Rozhodnutí je tedy na Vás, který materiál leštící plochy si zvolíte.

Dalším tématem je leštivo, vesměs bych nejvíce doporučil oxidy ceru a to buď tecepol, regipol, CP-2 nebo cerox. Dříve jsem používal i jakousi směs oxidu hliníku, která je poměrně dost rozšířena mezi brusiči v Podkrušnohoří, nicméně na mě tato směs moc dobrý dojem neudělala. Leští se s ní o dost pomaleji a podle mě výsledek není tak dobrý, jako když kámen vyleštíte směsí s oxidem ceru.

Co říct o leštění, je to operace, která je velice závislá na předchozím podleskování, pokud máte špatně udělaný podlesk, nečekejte žádné zázraky. Kamen samozřejmě vyleštíte, nicméně bude vypadat jako leštěný pomeranč, špatně leštitelné plochy budou vypadat matně a krystalické zóny kamene budou ještě horší. Dbejte tedy na kvalitní podlesk, správně navlhčenou leštící plochu, lešticí emulzi nedělejte kdo ví jak bohatou, kámen nepřehřívejte, leštěte kámen tak, aby byl stejně lesklý od kraje ke kraji a nebuďte líní lemplové ;). Nedá se přesně říct co máte dělat a je potřeba si to vyzkoušet, radit jak hladit kámen na podložce s leštivem je ztráta času, protože to si musí každý osahat a poznat, jak to všechno funguje. Jedno vím stoprocentně, být líný lemp znamená vždy špatně udělaný kámen, následně dotazy jak to dělám já a přitom je to jen o čase stráveném u brusu a o odhodlání ten šutr udělat perfektní, i když to již trvá 15 hodin.

Těžký případ #2. (pokračování)

Konečně máme pátek a musím říct, že jsem se tento týden obzvlášť na pátek těšil, protože jsem dost utahaný. V práci je toho nějak hodně a z hlediska zpracovatele zkamenělých dřev jsem jaksi odkouřený z posledních třech kamenů, na kterých jsem nechal pěkný kus mládí. Naštěstí nejsme na dostizích a ačkoliv bych mohl brousit a řezat nějaké to kamení každý den, není to zapotřebí a ani si nechci připadat jako kdybych přešel z fabriky do fabriky. Co říct k dnešnímu kousku, byl to fakt pacient, kterého jsem dělal na několik etap a musel jsem se dost přemlouvat, abych ho udělal v té kvalitě, jakou jsem si původně vytyčil. Kamarádi co u mě byli a viděli původní stav jsou toho svědkem. Pozitivní na tom v uvozovkách je, že jsem musel z obou půlek odbrousit kolem 6 mm a když připočítám i 5 mm za řez tak jsem mínus 17 mm materiálu, což se projevilo na kresbách obou půlek a jsou aspoň trochu jiné. Sága Chrášťaňák je tedy u konce a musíte uznat, že to za to stálo, protože toto jsou  špičkové, ultimátní kousky z této lokality.

IMG_0880

Těžký případ #2.

A je dooperováno, pacient sice zemřel již dávno, ale i přes ty miliony let, co je mrtvý, mu bylo potřeba pomoci od jistých bolístek, které ho trápily. První bebíčko, které bylo potřeba vyřešit, bylo vykoupení z jedné zahrádky v Podbořanech, kde tento skvost strávil v létě až moc opalovacích hodin a v zimě stejně adekvátní dávku v mrazu při stavění sněhuláků. Tyto výkyvy teplot měly za následek postupné popraskání tohoto pravěkého, dřevitého buližníku (jistý specialista v Lounech by to asi nazval fraktury), což je celkem fatální poškození a pracně, či téměř nemožně, se to u těchto kamenných pacientů operuje.

Dalším problematickým bebíčkem byl celkem chaoticky uspořádaný ksicht pacienta, který mě evokoval k mnoha nápadům jak mu spravit fazónu. Po vzoru špičkových plastických chirurgů jsem vzal do ruky svojí diamantovou pilu průměr 650 mm a jal jsem se zprasený ksicht faceliftovat. Výsledek byl jedním slovem „katastrofen“, protože pacient byl zevnitř ještě v horším stavu než zvenku. Hluboké rány do kterých pomalu ani nebylo vidět, jak byly hluboké, rozdrcené kousky materiálu, které ve finále sežral můj jemný faceliftovací nástroj a mnoho dalších fraktůr, tedy prasklin. Bylo mi smutno, skoro jsem chtěl jít do Chrášťan hledat nebožtíkovu rodinu, abych se podělil o tuto smutnou událost. Kde se stala chyba, pacient byl přeci zasádrovaný a dobře fixnutý? Naštěstí jsem nevyměkl a s chladnou tváří chirurga jsem se pustil do díla. Po několika hodinách hlazení pacientova čelíčka na sále, jsem nakonec dokázal, že pokud je člověk vytrvalý a chce něco udělat špičkově, tak to jde. Je to jen o odhodlání a o morálu se na to nevykašlat předčasně.

Tento článek bych chtěl věnovat svému kamarádovi Bořkovi Zasadilovi, který jako jediný člověk, v Čechách rozjel Muzeum Zkamenělý Les v Lounech, zaměřené jak již název napovídá na zkamenělá dřeva a stále je schopen ho udržet v provozu, ačkoliv je to nadlidský výkon. 

Drž se kamaráde, jsem tvůj fanda!

IMG_0878

Chrášťany, rozměr 27x19x15 cm

Těžký případ #1.

Jak jsem již včera avizoval, dnes si tu ukážeme jeden hodně zajímavý kousek z Lubence. Abych řekl pravdu, tak Lubenec nemám téměř vůbec zběhaný a vesměs, když jsem jel kolem, tak jsem si všiml, že se v okolí tohoto městečka nacházejí jen klasické červené spraše z dob permokarbonských, které ani v nejmenším nenaznačují nějaký výskyt zkamenělých dřev, a proto ve mně tato zóna nikdy neevokovala touhu to kolem Lubence prozkoumat. Každopádně jak je vidno, v těchto končinách se skutečně něco najít dá a jak tento kousek dokazuje, může se jednat o naprosto perfektní dřeva. Já jsem konkrétně tento kousek sehnal od Jirky S., který je místní domorodec a znalec poměrů kolem tohoto města. Bohužel, kámen se mi do rukou dostal v dost špatném stavu a musím říct, že jsem se na něm také kvůli tomu náležitě vyřádil. Kámen jsem musel o 7 mm zbrousit, aby zmizely praskliny a oštípané hrany a navíc tento kousek měl i vysypanou část praskliny v ploše, hlubokou kolem 6 mm. Můj pracovní název pro tyto stavy je, že byl dobitý jak cikánské hračky. Nevadí, František se opět jal pilníku a spravil toho sirotka na výbornou, z těžkého pacienta se stal krásný kousek s bezvadnou plochou, bez větších kazů a se super leskem, který pomohl vykontrastovat všechny krásy tohoto kousku.

IMG_0873

Lubenec, rozměr 26x19x15 cm

PF 2015

Vážení přátelé a příznivci zkamenělých dřev, blíží se konec roku a já bych vám chtěl popřát vše nejlepší do roku nastávajícího. Doufám, že nový rok přinese více stability a jistot do našich životů, protože co si budeme povídat, stávající situace ve světě, ale i doma mě dost značně znepokojuje a nelze ji přehlížet. Mě osobně se vesměs tato situace nijak zásadně nedotkla, kromě morálního aspektu, nicméně vidím, jak špatně se mají jiní. Bohužel nešťastné na tom je, že nejsme s tím schopni z hlediska normálního člověka nic udělat, ať se budeme snažit sebevíc. Doufejme tedy, že se situace v následujících letech zlepší a budeme si moci říci, že se nám konečně vrací nějaké to štěstíčko, kterému jsme se snažili celou dobu jít naproti ;). Zatím si tedy můžeme jen popřát, aby se nám i nadále dařilo shánět nové perfektní kousky dřev a jiných materiálů, které máme rádi a dělali nám radost v našich životech.

A teď z jiného soudku, momentálně pracuji na dvou opravdu suprových dřevech, která vás zajisté potěší, protože jsou opravdu mimořádně vyvedená. Bohužel jsou stále rozpracovaná, protože byla ve velice špatném stavu a je na nich opravdu dost práce. Každopádně, zítra by jste se mohli teoreticky na jedno z nich těšit, protože tu hlavní a nejtěžší část mám za sebou a nastává druhá, příjemnější půlka zpracování, kterou bych mohl zítra zvládnout. Z tohoto důvodu nepřibylo ani nic nového na stránkách.

Drobnosti, aneb co dům dal.

V posledních dnech jsem se zabýval vesměs jen drobnými dřevy, ale i tak zajímavými. Mám tu například tuto psaronii, kterou se mi podařilo najít v minulém roce ve Slaném. Vizuálně to samozřejmě není kdo ví jaký nález, ale vzácnost to samozřejmě je, protože co si budeme povídat psaronky již dávno v lese nerostou a ve Slaném jich ani ve zkamenělém stavu již mnoho k nalezení není.

IMG_0852

Když už jsme u těch psaronií, tak tu mám ještě jeden kousek, který je z o dost méně tradiční lokality, a to z Rakovnicka. Psaronky nalezené kolem Rakovníka vynikají velice kvalitním prokřemeněním, vesměs jsem ještě neviděl psaronku z této lokality v nějakém horším stavu, vždy to byl téměř čistý až chalcedonový materiál, který se vyznačuje béžovými až žlutými odstíny s velice pěkně zachovalou kresbou vzdušných kořínků.

IMG_0850

Další kousek, který tu dneska můžete vidět je z kategorie náhoďáků. Je to omletý kus dřeva, který jsme našli s Martinem kdesi v Kryrech, když jsme prozkoumávali lokality kolem plynovodu Gazela, ležel tam osamocený v jednom remízku. Vtipné bylo, že nedaleko tohoto dřeva ležel i téměř nový hliníkový pětimetrový žebřík, který jsme také ztopili ;). Tento kámen je zajímavý, protože na první pohled to byla jen nevzhledná ragbyová šiška, která nevykazovala žádné zajímavé znaky a ani barevnost nebyla kdo ví jak zajímavá, nicméně po rozříznutí se dřívko pěkně vybarvilo a ačkoliv to není žádný celotvárek, i tak se mi líbí jeho kresba a barvy.

IMG_0853

Posledním kusem z dnešní sady dřev tu máme zajímavý celotvárek přesličky, který jsem nedávno vyměnil s Jardou. Je to kousek, který se našel v dnes již zaniklé pískovně, která se nacházela nedaleko Chrášťan na hlavním tahu na Karlovy Vary. Docela dost by mě zajímalo, co se v této pískovně kdysi nacházelo, protože tato přeslička je důkazem, že tam mohli být velice zajímavé kusy.

IMG_0848