V poslední době si říkám, proč já blbec nezačal sbírat acháty. Jsou malé, lehké a rozhodně se zpracovávají mnohem snáz, než dřevěné výkusy, do kterých se poslední dobou pouštím. Zde máme jeden příklad za všechny, Jirka S. dodal velice zajímavý kousek ze Žluticka, který byl tak popraskaný, že ani nebylo pomalu kde řezat. V těchto případech je velice důležitá příprava, protože ta zajistí, že i téměř neřešitelný kámen lze zpracovat, ačkoliv to bude i tak náročný proces. Kámen se tedy nakonec podařilo nějak uříznout a po asi 5 lepeních plus hromady broušení dopadl nakonec bezvadně. Problém je, že když si vzpomenu na druhou půlku, kterou bych si také měl pro sebe někdy udělat, tak mě opouští elán. Snad se k němu v příštím století dopracuji a udělám ho taky ;).

P.S.:Tento článek mám již připravený přes měsíc a akorát jsem jaksi neměl udělané foto, tak se to mírně protáhlo ;).

Araukarit, 43x22x12 cm

Před nedávnem Martin koupil tento kousek dřeva, které je zřejmě část pařezu, protože je absolutně nečitelné a celkem složitě se v něm hledají směry růstu cévních svazků. Dřevo pochází z oblasti kolem Žlutic a na svojí velikost 115 cm na šířku je velice dobře prokřemenělé. Problém je, ale zpracování, protože dřevo bylo zpracováno nějakými kameníky, kteří opět nedodrželi standardní postupy, které jsou potřeba a lepili praskliny zřejmě za mokra nějakou pryskyřicí, která se po letech ve sklepě odfoukla od stěn prasklin, což vytváří nevzhledné doběla zbarvené rušivé elementy. Každopádně, co naplat, Martin je dostatečně veliký blázen na to, aby kámen dal do kupy jak to jen půjde. Škoda je, že se k takovým skvostům přistupuje jak k náhrobnímu kameni a neudělá se pro to maximum, aby kámen nebyl doprasený jako většina takto velikých kusů.

Fotky z předběžného čištění a mytí