Ani nevím co bych k tomuto kousku napsal. To, že mám rád dřeva z Chrášťan jsem již psal asi tak stokrát a nic se na tom vesměs nemění, protože ty kousky jsou prostě krásné, takže si jen ve zkratce řekneme něco k tomuto dřevu. Dnes tu máme kousek, který není až tak typicky modročervený jako top kusy z této oblasti, nicméně je aspoň poznat, že to je dřevo a také mu nechybí nějaké ty Chrášťanské znaky. Je to prostě taková decentní zajímavá kombinace a má to něco do sebe. Co myslíte? Mě se nejvíc líbí oblast napravo s acháty, která přidává dřevu na zajímavosti a je to známka toho, že je z Chrášťan. Každopádně, i celá spodní hrana je toho důkazem.

Ano, prostě tyto kusy se nikdy neomrzí, můžete jich mít hromadu a stejně je to málo, protože každý kus je originál a musíte mít další, protože jsou krásné. Mě by moc zajímalo, proč jsou takové jaké jsou, jaké podmínky při vzniku panovaly a proč jsou úplně jiné, než většina kusů v Čechách. No, třeba se to jednou objasní a zase budu o něco moudřejší.

Ano, už máme po velikonocích, ale nevadí určitě se rádi podíváte na pěkné dřevo, že? Jak jste zajisté poznali jsou to Chrášťany. Tyto dřeva mě nikdy neomrzí, barvy jsou úžasné a každý kousek z Chrášťan je prostě unikát, který potěší všechny sběratele kamenů. Tento kus dřeva jsem koupil od mého dvorního dodavatele Chrášťanských dřev, za což jsem mu velice vděčný a přeji mu mnoho dalších úspěchů v jeho sběratelské činnosti a celkově ať se mu daří i v živote.

 Je to už přes dva roky co jsem se s Martinem poflakovali kolem Rakovníka a snažili se najít něco zajímavého. Na výpravy, které obnášejí hledání na poli a v remízkách již moc nechodíme, protože už to není tak plodné jako kdysi. Nicméně, po sérii výprav na kterých jsme jen kopali jsem si řekli, že by to mohlo být zajímavé zpestření. Očekávání nebylo kdo ví jaké, protože víme jak to na těchto lokalitách v dnešní době je, a to se tak nějak postupem doby i vyplňovalo. Jako poslední štaci jsme si vybrali lokalitu těsně u Rakovníka kousek pod Teskem, kde jsme v podstatě nikdy nebyli a už jsme vesměs byli smířený, že pojedeme domů s prázdnou, když se najednou začal Martin pižlat v zemi klacíkem. Na první pohled to vypadalo jako omletý zoxidovaný kousek, nicméně postupem doby se z toho vyloupl bezvadný kus, který už napohled říkal (hoši, budu bombovej).

Přibližně za 8 měsíců jsme se dostali k řezání, a to byl celkem porod, protože kámen je téměř celý chalcedonový a neuvěřitelně houževnatý. Jelikož jsme ho řezali na otočku ze dvou stran, tak nakonec dopadl relativně slušně, ačkoliv bylo dřevo docela popraskané.

Uběhlo dalších 8 měsíců a Martin se dopracoval k tomu, že kámen vyleštil. Já jsem se bohužel ke zpracovaní vůbec nedostal a jediné co jsem stihl, je částečné hrubé broušení. Na víc jsem bohužel neměl doposud sílu, protože tento kousek je skutečně neuvěřitelný tvrďoch.

Vtipné je, že jsem vesměs chtěl tento článek pojmout jako pojednání o tom, jak terciérní řeky roztahaly zkamenělá dřeva po celém Rakovnicku a díky různým typům dřev lze částečně vysledovat, kudy přibližně dávné řeky protékaly, což se mi úplně nepovedlo, ale to asi nikomu vadit nebude.

Je to možná něco přes dva roky kdy jsem získal od svého kamaráda Jirky Z. tento nádherný kousek dřeva.  Tento týden jsem se tedy rozhodl, že je na čase ho vyleštit, a tak jsem se do toho pustil ačkoliv se mi moc nechtělo. Nevím jak to máte vy, ale já když nemám na nějaký kus náladu a jdu ho brousit jen proto, že už tu delší dobu leží, tak to většinou stojí za prd, a to se opět potvrdilo.Já tyhle kusy z Rakovníka už mám přečtený, jsou to tvrdý hajzlíci, kteří vůbec nespolupracují a při broušení se jim vůbec nechce ubývat. To je první věc, která mě na nich s prominutím až se..e a když je tedy potřeba brousit 3 mm, tak je to pomalu na den volna. Takže, máme tu brousící šílenost za sebou a co dál, střední broušení je brnkačka, tam není co podělat a teď tu máme podlesk. V tomto případě se podleskuje do zblbnutí a možná i o kousek déle, a to hlavně kvůli tomu, že kámen má místy řidší partie, které je potřeba déle podleskovat, aby šli solidně vyleštit. Další fáze je leštění a u toho si již lehám na hodinku a půl na kámen a dělám, že jsem v kómatu. Samozřejmě občas je potřeba se probrat z deliria a kámen umýt a znovu nanést leštivo, nicméně tupý výraz musí být zachován jinak by to nemělo ten správný náboj. Po hodince ležení na šutru jsem na chvilku zostřil své smysly, abych zjistil, že na prostředku šutru je nějaký vějířek kolem jedné pidi dírky. No ano František špatně vymyl šutrák a z té úžasné dírky se mu postupně dostávalo brusivo ven a celá práce vylétla komínem. No nic, celé jsem to opět předělal a opět se při leštění něco podělalo, a tak jsem se na to již vykašlal a nechal to být, protože i tak je to jako zrcadlo, nicméně vím o té chybce a to mě trochu leží v hlavičce ;).

Araukarit, Rakovník, 29,5×27 cm

Letos jsem si řekl, že bych tento rok mohl být trochu aktivnější s vydávaní nových článku, protože co si budeme povídat, minulý rok to zas až taková hitparáda nebyla. Nebyl čas a ani síla se tomu věnovat a když už byl, tak jsme raději někde lítali venku po kamenech, nebo jsem se snažil něco vybrousit. Neříkám, že by se moje situace nějak výrazně změnila, ale občas je to jen o odhodlání se kousnout a něco drobného sepsat. To je asi vše ohledně lenosti a výmluv ;). Takže, dnes tu máme dva kousky z Chrášťan, které vesměs nejsou moje, ale Martina. Jedná se o jednu desku podelně říznutou, kterou jsem dostal od jednoho známého zadarmo a já jsem jaksi neměl sílu se tím zabývatm, tak jsem ji daroval Martinovi který sa na tomto kuse náležitě vyřádil, protože byl fakt ve špatném stavu. Druhý kus je ze série kousků, které kdysi sehnal Jarda Konůpek a konkrétně tento Martin koupil při Jardově rozprodávání sbírky. Co si budem povídat je to úžasná věc, která se jen tak další neobjeví a je s podivem co za úžasná zkamenělá dřeva je možné nalézt v naši zemi.