Po delší době opět Povrazník

Publikováno 05/03/2016 | Autor: admin

Budou to téměř dva roky co jsem od jednoho známého sehnal opět kousek Povraznického opálu, Já si prostě nemohu pomoci, tento materiál prostě miluji a jsem rád za každý povedený kousek z této lokality. Je jen škoda, že se již moc často k něčemu podobnému nelze dostat a pokud nemáte na Slovensku aspoň někoho známého, kdo je schopný tento materiál sehnat, jste nahraný. Na burzách jsem již hodně dlouho žádný solidní kousek neviděl a tak jsem vděčný, že si občas na mě Radovan vzpomene a přihraje něco pěkného. Takže díky kamaráde a zde to máte k pokoukání.

Velikonoční králíček z Povrazníku

Publikováno 05/04/2015 | Autor: admin

Odpovědět

Předem bych Vám všem chtěl popřát pěkné prožití velikonoc a při této příležitosti jsem si připravil takový malý dárek. Asi tak před 12 miliony lety byl v oblasti Poľany na Slovensku obrovský stratovulkán, který byl poměrně dost dlouho aktivní, jeho nejstarší část aktivity dokonce trvala kolem 260 000 let, což jak jistě uznáte je velice dlouhá doba. Během této bouřlivé etapy vulkánu vzniklo plno laharů, které pohřbily původní lesy, rostoucí na svazích stratovulkánu. A přesně tyto geologické události, dali vzniknout překrásným dřevitým opálům, které jsou pro tuto oblast na Slovensku typické. Já bych vám tu tedy chtěl dnes představit naprosto špičkový dřevitý opál z Povrazníku, který je prostě perfektní, nic podobného jsem nikdy na vlastní oči neviděl a ani na internetu není nic podobného k vidění. Měl jsem tedy opravdu kliku, že můj známý Petr P. kdysi v Povrazníku vykopal tento skvost a nedávno mi ho prodal.

Povrazník, rozměr 29,5×18,5×8 cm

Nový přírůstek z Povrazníku

Publikováno 22/05/2013 | Autor: admin

Odpovědět

Včera jsem si udělal radost a koupil jsem pěkný kousek dřevitého opálu ze Slovenského Povrazníku. Mám tento materiál rád, je to opravdu balzám na duši jak pohledově, tak dotykově. Škoda jen, že se takové dřevo nenachází i u nás v Čechách, nezbývá než Slovenským kolegům závidět ;).

Burza minerálu v Tišnově

Publikováno 03/05/2013 | Autor: admin

Odpovědět

Dnes jsem s rodiči a Martinem navštívil burzu minerálů v Tišnově a jako každý rok se mi tam moc nechtělo, protože je to celkem daleko a výsledek, co se týká dřev, je značně nejistý. Každopádně stalo se a my jsme vyrazili, aby jsme tam před jedenáctou byli a pokusili se získat aspoň nějaké slušné vzorky dřev. Po dojetí na místo a zaplacení vstupného došlo ke sprintu mezi stánky, aby nám náhodou něco neuniklo, prostě klasický hamounek, ale to zná asi každý postižený pacient jako jsme my. Po vysprintování na balkon v sokolovně jsem se zastavil u jednoho pána, kde upoutala mojí pozornost tato hmota ze Železnice. Je to pozůstatek sladkovodních sinic a rostliny, která lehce kouká z druhé strany kamene. Pro mě na pohled krásná záležitost.

Dále tu pán nabízel celkem hezkou rašelinu z Nové Paky, která obsahovala několik šišek, přesliček a mám pocit, že i stigmárii. Problémem byla ale cena, která činila 17.000,-, což mi přišlo zcela mimo mísu.

V hlavním sále sokolovny jsme na nic zásadního nenarazili, krom pana Krotila staršího, který nás odkázal na svého syna, že prý nám ukáže nějaké zcela unikátní rašeliny, což se také následně potvrdilo. Rašeliny byly vskutku parádní a musím konstatovat, že to byly opravdu unikátní kousky.

Po návštěvě pana Krotila mladšího jsme prošmejdili i ostatní třídy, kde jsme narazili na špičkový dřevitý opál z Povrazníku, který byl opravdu, co se týká kvality, top. Jeho cena se pohybovala kolem 11.500,-, což bylo poměrně dost, ale kvalita odpovídala ceně.

Dalším zajímavým kouskem byla přeslička z NDR, která byla velice zajímavá, nicméně byl to jen odřez z nějakého většího kusu, tudíž velice tenký a cena 350 euro. Tak nevím, kde udělali soudruzi z NDR chybu. Asi se plastové lžičky přestali rentovat.

Poslední naší zastávkou byl pán ze Slovenska, který přivezl velice zajímavé dřevitě opály z Hliníku nad Hronom za bezva peníze. Takže jsme tam opět zahučeli ve velikém stylu, jak je u nás zvykem a po této anabázi jsme frčeli domů.

Překvapení na Pardubické burze.

Publikováno 16/03/2013 | Autor: admin

Odpovědět

Dnes jsem s přítelkyní Péťou vyrazili do Pardubic, kde jsme se chtěli stavit na místní burze minerálů v ulici Gorkého, která se pořádá tuším dvakrát do roka v místním kulturáku a následně si udělat výlet někam do okolí, což se jaksi nakonec nepovedlo, protože jsme zjistili, že není moc kam. Na burzu jsme dorazili asi hodinu po otevření a co si budeme povídat vždy je to o tom, kdo dřív přijde ten dřív žere a proto jsem v podstatě nevěřil, že něco seženu. Rozhodně jsem byl už předem vnitřně připravený, že nebudu utrácet, protože se ženou v zádech to jaksi ani nejde ;). Každopádně, když jsem naběhl do kulturáku šlo vše stranou. Peněz najednou bylo habaděj, žena za zády se jaksi nestačila divit kam mizejí peníze, které by mohli být použity na Wellness pobyt v Tatrách a mě to najednou bylo jedno, protože já jsem byl na lovu a přestával jsem nejenom vidět, ale i možná slyšet :D. Postupem doby, co jsme se prokousávali stánky všeho možného, jsem narazil na jednoho pána co prodával obrovský dřevitý opál z Povrazníka. Já jsem v tu chvíli seděl na zadku, protože jsem za poslední dobu nic obdobného na burzách neviděl a tohle byla pecka. Hned jsem se zeptal za kolik by ho prodal a že mám o něj zájem. Z pána, ale vypadla věta, že by ho nejraději vyměnil, okamžitě jsem zkoprněl, protože pán prý sbírá minerály a ty jdou zcela mimo mě. Nakonec jsme se domluvili a já tento skvost zakoupil za 2000,-, což byla velice fajn cena. V hlavě totální radost a jen jsem se otočil na Péťu, jestli je vše v pořádku a nepotřebuje resuscitační jednotku. No nic řekl jsem si, je v cajku můžeme pokračovat v nákupech. To jsem ale netušil, že hned o pár stánků dál začne dřevařský ráj nanovo. Možná by se to dalo nazvat spíš peklo, protože jsem nevěděl co dřív brát do ruky a co bylo nejhorší, začali se kolem shromažďovat nějaká individua stejného typu jako já, která začala okukovat stejná dřeva. Zlověstně jsem zkouknul situaci a rázně jsem jim to utnul. Málem ze mě vypadlo „Beru všechno“, ale tak to s ohledem na Péťu nedopadlo, mám ji přeci rád, a tak jsem vybral pro mě ty nejlepší kousky, zaplatil jsem dalších 1800,- a rychle jsem začal podepírat Péťu, aby neomdlela. Jako satisfakci jsem ještě mé nejdražší polovičce koupil přívěsek na krk s měsíčním kamenem a frčeli jsme do Poděbrad.