Před dvěma lety jsem se s Martinem rozhodli, že se pokusíme dočistit jednu starou, známou lokalitu na Blšansku a zkusíme najít maximum, co tam kdysi jiní nechali. Tato zóna není pro lecjaké floutky flákající se po poli, protože to hlavní se tam samozřejmě neválí, nicméně v hlubokých roklích, které jsou porostlé padesátiletými šípky a trnkami. Tento náš malý projektík byl vskutku vyčerpávající, protože jsme tam ráno kolem osmé přijeli a někdy kolem šesté odpoledne jsme byli na cestě domů. Doma jsem vypadl z auta značně zmordovaný, orvaný, ale stálo to za to. Našli jsme poměrně dost zajímavých kusů, které tam z mě nepochopitelných důvodů někdo „ehm zapomněl“, ale chápu, že v dřívějších dobách to tam byl absolutně jiný level a sbírat takový brak asi nemělo smysl. Ve finále bych vám rád dal jednu radu. Pokud víte o jaké lokalitě je řeč, tak tam s čistým svědomím nechoďte a raději se běžte mrknout na pole, jestli se tam ještě neválí nějaký zázrak, protože my jsme to tam vzali skutečně zevrubně. Jsme na konci dnešního pokecu o dřevech a zde je jeden z kousků, který jsme tam našli a myslím si, že je dost povedený. Jedná se o poměrně veliký suk, který má pěkné barvy, kresbu, no prostě parádička do sbírky, která za to úsilí stála.

Jak jsem již avizoval, dnes si tu ukážeme naprosto špičkový kousek z Očihova. Tento kousek jsem již představil v tomto článku „Očihovské rabování„, ve kterém jsem si tak trochu postěžoval, jak mě někteří sběratele otravují s kravinami. Takže přátelé, zde to je a já si myslím, že již není potřeba cokoliv o tomto kusu psát, je to prostě jeden z top kousků, které Očihov vydal.

Očihov, Agathoxylon, 25×22,5×7

Je to již hodně dávno, kdy jsem tu psal o plynovodu Gazela, který se před pár lety budoval a my jsme u toho byli. Naštěstí, jsme měli čas a podrobné mapy, kde všude Gazelu kopaly, takže se nám povedly poměrně dost zajímavé kusy a zde jeden z nich máme. Je to takové kamenné srdce z kterého koukala jen špička, poté co skryli skrývku.  Každopádně, podobným způsobem se nám tam podařilo najít většinu kamenů.

Očihov, Agathoxylon, 27×28,5×6

Je to smutné, ale opět jsme vlezli do čeho jsme neměli a vyrabovali jsme, co se dalo. Ano to jsme my, prostě si nemůžeme pomoc. Člověk se v sobotu večer sebere, zavolá Martinovi a řekne, že by to zítra šlo a my jedeme. My máme prostě v neděli kameny a přes to vlak nejede. Samozřejmě jsou všichni naštvaný, manželky, děti, přítelkyně, sběratelé, zemědělci a v neposlední řadě i remízkový štětináči. Je to jeden veliký nasírací kolotoč, kdy Kreuzer a Jech v neděli ráno vstanou, jedou do Očihova na stokrát přehrabané haldy kamení a drze tam opět rabují jako kdyby jim to tam patřilo. Bohužel, jsou to jelita. Nenapadlo je nic lepšího, než lézt do remízků po čtyřech a znepokojovat tam naše štětinaté spoluobčany, kteří si po uvážení řekli, že moudřejší ustoupí a jali se to vzít zkratkou skrz trnky a šípky na druhou stranu pole. Jelikož byli štětináči dostatečně zpruzený, rozhodli se, že si s sebou vezmou i část zemědělcova starého elektrického ohradníku, který stejně nebyl pod proudem, a to jim evidentně udělalo radost, čtyři sloupky v řiti byla dostatečná satisfakce za ty nervíky. Vrcholem dne byl nález suprového střeďáku, který stoprocentně naštve další část osazenstva, která tam zajisté podniká stejně podlé a rabující výpravy a i přes roztržené ksichty o šípky a trnky nejsou schopni nic najít. Bohužel, na to asi musí být člověk dostatečně talentovaný pacient jako jsme my.

Tímto bych se s Vámi v tomto roce rozloučil a popřál Vám vše nejlepší do nového roku. Článek, který jsem dnes napsal by měla být taková parodie na sběratelské psycho, které poslední dobou s Martinem prožíváme a snad to některé stejně postižené pacienty ponaučí, že není co závidět a je potřeba začít hlavně u sebe, než buzerovat druhé, že něco rabují či neporadí atd. Ono nás to totiž, kamarádi, stálo kvanta času, peněz a sil, než jsme něco dokázali.

P.S. Štětinatým přátelům bychom se chtěli omluvit za vyrušení a děkujeme za vytvoření tunelů v trnkách, ve kterých se dá chodit bezva po čtyřech.

Agathoxylon, Paleozoikum, Czech Republic, Očihov, 26,5×23×10cm

V minulém roce jsme s Martinem podnikli řadu výprav na Podbořansko a obcházeli jsme téměř notoricky známe lokality v této oblasti. Občas jsme zavítali i na místa, která už jsou považovaná za víceméně vyčerpaná a dnes tam již nikdo nechodí a to se nám nakonec vyplatilo, protože se tam opět začala objevovat dřeva. Samozřejmě nemůžete čekat, že by to byla kdovíjaká hitparáda co se počtu kusů týká, ale to co tu dnes můžete vidět je na tu bídu stále velice solidní až nadprůměrný kousek, který se jen tak leckde neválí. Důležité na tom je to, že je stále šance najít něco zajímavého a nedá se s určitostí říct, že je na nějaké lokalitě konec, šance je tu pořád a tento kousek je toho důkazem.

Včera jsem to již nestihl, nicméně chtěl jsem sem dát ještě tento kousek z Očihova. Není to kdo ví jaká paráda, ale dám ho sem, protože i takové kousky se v dnešní době již počítají, navíc to ani není klasický Očihov, ale spíš Stachov. Každopádně toto dřevo jsme našli v Očihově v době, kdy tam probíhali výkopové práce při výstavbě plynovodu Gazela. Musím říct, že v té době jsme tam bývali s Martinem i třikrát za týden, protože to byla veliká šance najít něco pěkného a hlavně taková událost se jen tak nebude opakovat. Já jsem bohužel ještě neměl čas ty nejhezčí kusy z této akce zpracovat, protože se vyskytlo plno jiných kousků, které jsem dělal dřív. Pozitivní na tom každopádně je to, že do budoucna tu uvidíte plno pěkných ukázek z této lokality a bude se na co dívat, protože Očihovské kousky jsou typicky krásně barevné a ačkoliv to většinou nejsou žádné celotvary tak to opravdu nevadí, protože to dohánějí svojí pestrostí a kresbou. Stav v jakém jsou prostě k Očihovu patří, to jenom pro případ nějaké polemiky nad tím, že to nejsou střeďáky a celotvary.

Očihov, rozměr 24×17,5×10 cm

Jak jsem již psal v jednom předchozím článku, psaronie jsou všude. Dnes si ukážeme psaronky z míst, kde by to asi jen tak někdo nečekal, a to z Očihova. Tato profláklá zóna dala mnoho krasných barevných kamenů a ve své době to musel být úžasný terén pro sběr zkamenělých dřev. Ještě dnes se tam občas dají najít zlomky zašlé krásy, kterou již dávno rozbily kopyta traktorů, nenechavý sběratelé a zahrádkáři z této oblasti. Tyto psaronie, které tu můžete vidět, ovšem nepocházejí z polních sběrů, ale z výkopu, když se zde pokládal plynovod Gazela. Měli jsme holt s Martinem kliku a povedly se nám najít tyto výjimečné kusy, které jsou v této lokalitě zastoupeny velice řídce.