Já už si ani nepamatuji jak je to dlouho, co jsem na aukru vybidoval tento kus dřeva, který bych tu chtěl dnes prezentovat. Jel jsem si pro něj s Martinem do Třemošné u Plzně a setkali jsme se tam s kamarádem bratří Vostaků. V tu dobu jsme ani nevěděli, že to je kamarád bráchů, protože jsme se vesměs s nimi ani neznali. Každopádně, od Hanzika jak ho bratři poté pojmenovali jsem převzal tento kus a ještě nám přivezl jeden špičák, který vám někdy ukážu až ho zpracuji. Pak jsme jeli domů a cestou jsem se rozhodl, že ho věnuji Martinovi, protože se mu líbil a nechtěl jsem, aby jel úplně s prázdnou. Ten ho pak několik let měl doma než nadešel jeho čas a zpracoval ho. Není to úplně top kus, nicméně k této lokalitě prostě patří a je potřeba si ukázat co vše se tam dá najít.

Zase nám uteklo 14 dní a já tu mám jednu suprovou pecku z Líní. Lokalita Líně je prostě klasika, je to něco jako když se řekne Nová Paka,  pojem z Českého dřevníku, který je silně zakořeněný v myslích sběratelů zkamenělých dřev. Dalo by se říct, že kdo z dřevařů nebyl v Líních, ten jako by ani nežil. Tuny bílošedivých kouskú, které se tam válejí téměř všude, do toho černoši a sem tam mezi tím něco, co je absolutně vytržené z kontextu, jako kdyby to tam ani nepatřilo, tak přesně takové jsou Líně.

Dnes si tu tedy ukážeme tu největší klasiku z Líňských klasik, a to bílošedivý celotvar, který jsem opět získal od bratrů Vostatků. Možná to zní trochu nudně „klasika“, ale ona to je klasika, nicméně tak trochu ultimátní, protože takové kousky se jen tak nevidí a toto je prostě nářez, který si zaslouží veškerou pozornost. Takže, kluci děkuji a doufám, že budeme dál pokračovat na společné sběratelské a vyměňovací vlně. Fakt jste mi udělali radost.

Araukarit, Líně, 46x25x7 cm

Dnes jsem tu publikoval jeden kousek z Plzně a když už jsem v tom milém rozmaru, tak si dáme ještě jeden pokec nad Plzeňským dřevníkem. Je to již nějaký pátek co jsem navštívil Jardu B. z Berounska a pěkně si s ním popovídal o zkamenělých fošnách a celkově i o lokalitách na Plzeňsku. Musím říct, že Jarda je fakt dobrej kluk a rád si s ním povídám, protože generuje takovej klid kolem sebe, no prostě pohodář. Ukázal mi i nějaké věci kolem dřevořezby a různé keltské šperky které vyrábí a ve finále jsme se dopracovali k tomu, že by potřeboval něco zpracovat. Slovo dalo slovo a já jsem obdržel dva celotvary z Plzně a jednu Slánskou hlízu karneolu s nějakou rostlinou s tím, že by to potřeboval zpracovat. Já jsem samozřejmě neodolal a kývl jsem, že to spáchám. Takže zde to máme a jelikož zítra jedu do Svatého Jana pod skalou za sestřenicí a budu to odevzdávat, rozhodl jsem se ještě tyto kameny nafotit a ukázat jak to dopadlo.

Araukarit 37×22 cm, Lokalita Líně

Araukarit 34×22 cm, Lokalita Líně

Nedávno jsem byl v Holoubkově na návštěvě u bratrů V. , kteří mají velice pěknou sbírku araukaritů a minerálů. Musím říct, že Bráchové jsou opravdu speciální případi, protože sbírku dávají dohromady spolu a veškeré rozhodování o koupi či výměně také probíhá v drtivé většině společnými silami, a to je někdy opravdu peklo z kluků vymáčknout nějakou dohodu :D. Rozhodně to neberte tak, že by dělali kdo ví jaké haryky, prostě také chtějí sehnat něco pěkného do své sbírky a ve dvou lidech je to někdy poněkud náročnější. Každopádně, já jsem si přivezl z návštěvy tento kousek dřeva z Plzně a ačkoliv je to taková klasika z této oblasti, tak se mi moc líbí. Takže, díky kluci a ať se vám daří v další sběratelské činnosti. 

Araukarit 23×13,5 cm, Lokalita Líně

Jako již tradičně jsem v poslední době dost zaneprázdněn a na web jsem neměl absolutně sílu ani čas. Klasicky nestíhám nic zpracovávat, zato hledání kamenů jsme se v poslední době věnovali s Martinem dost intenzivně. Naštěstí, moje paní domu mi minimálně na přísti týden vystavila stopku, za což jsem i rád, protože z toho lítání po kamenech začínám být značně zrasovaný. Je fakt, že aspoň něco jsem stihl udělat, a to tento zajímavý kus z Chotíkova, který jsme slíbili zpracovat pro Josefa Pšeničku z Plzeňského muzea. Tento počin jsme vymysleli již minulý rok v Chemnitzu, kde jsme se setkali na sympoziu, které pořádal ředitel muzea „Natural History Museum of Chemnitz“ pan Ronny Rößler a jeho team. Slovo dalo slovo a my jsme nafasovali krásný špalek z Chotíkova a našimi obvyklými dřevorubeckými metodami jsme mu trochu pomohli. Nebudu tady vystavovat celé to dílo, nicméně, zde je aspoň ukázka jednoho plátu z tohoto špalku a zbytek bude časem k vidění v Plzeňském muzeu, kde Vás zajisté rádi uvidí. Předem musím říct, že to nebyla žádná sranda, protože byl značně vnitřně rozsypaný, nicméně po náležité péči se povedl velice solidně udělat, a to se počítá.

V poslední době se začali množit pozitivní ohlasy na tento web, za což jsem velice rád a doufám, že to bude i nadále pokračovat. Chtěl bych tedy rovnou poděkovat, že sem chodíte a že to tu má pro Vás smysl. Motivuje Vás to k výletům do přírody, či k získávání vědomostí o tomto bezva koníčku či paleontologii. Někteří z Vás mi poslali i nějaké fotky, což je bezva a pokud by jste chtěli, pošlete k nim i nějaký příběh a já sem s radostí vyvěsím Váš článek. Může to být klidně i z dob minulých, protože to byly zajisté ty nejzajímavější doby pro sběratelství a aspoň by jsme viděli, jak to tu kdysi vlastně bylo.

A teď něco ze dřevníku. Je to přibližně dva roky co jsem koupil od jedné slečny velice hezký suk, který prý našla ve Studenci. Bohužel opět tomu nějak nevěřím, protože ze Studence jsem viděl poměrně dost kusů na to, abych si udělal obrázek o tom, co se tam nachází. Pro mě je to kus, který by mohl být z Líní, protože je značně omletý a barevnost i kresba Líním odpovídají. No nic, udělejte si na tom svůj názor a třeba mi dáte za pravdu.

Před pár týdny jsme se s Martinem rozhodli, že je potřeba něco podniknou. Nic nás nebavilo, protože stále byla ukrutná vedra a tak jsme si řekli, že se pojedeme podívat na Kozákov, kde se již tradičně pořádá prodejní výstava minerálů, která je tam přes celé léto. Každopádně, chtěli jsme vypadnout a proto jsem téměř za pět minut zavíráme vyjeli. Na Kozákov jsme se dostali naštěstí včas a měli jsme tedy možnost vidět nějaké nové kousky psaronií, které sehnali páni Krotilové a zajímavé rašeliny pana Reše. Další zajímavostí která mě tam velice zaujala byl krásný araukarit z Plzeňska, který měl v sobě velice zajímavý achát a já jsem si říkal, že by to nemělo chybu něco takového mít, araukarit mě opravdu upoutal. „No nic řekl jsem si“ má ho tu vystavený pan Hromádko, takže počítám, že další takový již asi není a tento rozhodně na prodej nebude. Po prohlídce jsme se rozhodli, že zkusíme štěstí a zajedeme do Lomnice na další výstavu minerálu, která se koná v místním muzeu. Tuto výstavu jsme víceméně nestihli, nicméně pán který tam zrovna ten den byl nás nakonec pustil a tak jsme měli to štěstí vidět i tuto výstavu.

Nakonec jsme se ještě rozhodli, že navštívíme výše uvedeného pana Hromádka, protože Martin ho velice dobře zná několik let a to bylo velice dobré rozhodnutí. Pan Hromádko naštěstí byl doma a co mě nejvíce potěšilo, byl kus araukaritu který měl na prodej. Ani vám nemusí říkat co to bylo za kus, že. Byl to ten z výstavy na Kozákově. Měl jsem opravdu radost, sice byl v o dost horším stavu než dřevo na Kozákově, nicméně jsem viděl, že to půjde a já ho dám do cajku tak, že bude jak kdyby ho právě upekli v Tesku v pravěké troubě.

Musím říct, že to byl opět porod, protože kámen byl brutálně zakulacený do oblouku, navíc měl utržené a zabroušené dořezové hrany a tak jsme mu musel pomoci asi tak od 5 mm materiálu z celé plochy broušením což je operace na 5h. No nic, kámen je udělán a to je klíčové, protože teď z něj mám dvojnásob radost. Co se mi moc nezdá je lokalita. Já prostě nějak nejsem přesvědčen, že to je Plzeň. Podle mě to vypadá spíš na Rakovnicko, nicméně i na Plzeňsku se válejí ojedinělé kusy, které absolutně nezapadají do místního konceptu, takže tomu asi budu muset věřit.

Je to už nějaký ten pátek, co jsem získal od Karla S. tento kousek dřeva, který našel v Líních u Plzně.  Rovnou můžu říct, že to není žádná klasika z této lokality a kdyby mi tento kus někdo ukázal a chtěl by říct odkud je, tak bych hodně přemýšlel odkud by asi mohl být. Je to opravdu atyp, který rozhodně přicestoval z jiného směru, či z jiné doby, než ostatní dřeva typická pro tuto oblast a vesměs jsem doposud nic podobného neviděl.

Co se týká zpracování, tak to byl velice tvrdý materiál, do kterého se vůbec pile nechtělo, ačkoliv jsem to řezal speciálním kotoučem na tvrdé materiály, který jsem si nechal postavit v Itálii na zakázku. Hrubé broušení jsem udělal na litině a ostatní práce jsem dodělal flexou. Kámen jsem poměrně častokrát prolepoval, protože z něj stále lezly různé podplochové praskliny. Celkově vzato, jsem na tomto kamení strávil tolik času, že si až říkám, jestli už to není trošku na hlavičku. No nic, dělám si srandu, ty kameny je potřeba leštit do zmrtvení, protože teprve pak to k něčemu vypadá ;).

Líně, Dadoxylon, rozměr 45×28×6 cm