Jak jsem již včera avizoval, dnes si tu ukážeme jeden hodně zajímavý kousek z Lubence. Abych řekl pravdu, tak Lubenec nemám téměř vůbec zběhaný a vesměs, když jsem jel kolem, tak jsem si všiml, že se v okolí tohoto městečka nacházejí jen klasické červené spraše z dob permokarbonských, které ani v nejmenším nenaznačují nějaký výskyt zkamenělých dřev, a proto ve mně tato zóna nikdy neevokovala touhu to kolem Lubence prozkoumat. Každopádně jak je vidno, v těchto končinách se skutečně něco najít dá a jak tento kousek dokazuje, může se jednat o naprosto perfektní dřeva. Já jsem konkrétně tento kousek sehnal od Jirky S., který je místní domorodec a znalec poměrů kolem tohoto města. Bohužel, kámen se mi do rukou dostal v dost špatném stavu a musím říct, že jsem se na něm také kvůli tomu náležitě vyřádil. Kámen jsem musel o 7 mm zbrousit, aby zmizely praskliny a oštípané hrany a navíc tento kousek měl i vysypanou část praskliny v ploše, hlubokou kolem 6 mm. Můj pracovní název pro tyto stavy je, že byl dobitý jak cikánské hračky. Nevadí, František se opět jal pilníku a spravil toho sirotka na výbornou, z těžkého pacienta se stal krásný kousek s bezvadnou plochou, bez větších kazů a se super leskem, který pomohl vykontrastovat všechny krásy tohoto kousku.
Archiv rubriky: Lokality
Drobnosti, aneb co dům dal.
V posledních dnech jsem se zabýval vesměs jen drobnými dřevy, ale i tak zajímavými. Mám tu například tuto psaronii, kterou se mi podařilo najít v minulém roce ve Slaném. Vizuálně to samozřejmě není kdo ví jaký nález, ale vzácnost to samozřejmě je, protože co si budeme povídat psaronky již dávno v lese nerostou a ve Slaném jich ani ve zkamenělém stavu již mnoho k nalezení není.
Když už jsme u těch psaronií, tak tu mám ještě jeden kousek, který je z o dost méně tradiční lokality, a to z Rakovnicka. Psaronky nalezené kolem Rakovníka vynikají velice kvalitním prokřemeněním, vesměs jsem ještě neviděl psaronku z této lokality v nějakém horším stavu, vždy to byl téměř čistý až chalcedonový materiál, který se vyznačuje béžovými až žlutými odstíny s velice pěkně zachovalou kresbou vzdušných kořínků.
Další kousek, který tu dneska můžete vidět je z kategorie náhoďáků. Je to omletý kus dřeva, který jsme našli s Martinem kdesi v Kryrech, když jsme prozkoumávali lokality kolem plynovodu Gazela, ležel tam osamocený v jednom remízku. Vtipné bylo, že nedaleko tohoto dřeva ležel i téměř nový hliníkový pětimetrový žebřík, který jsme také ztopili ;). Tento kámen je zajímavý, protože na první pohled to byla jen nevzhledná ragbyová šiška, která nevykazovala žádné zajímavé znaky a ani barevnost nebyla kdo ví jak zajímavá, nicméně po rozříznutí se dřívko pěkně vybarvilo a ačkoliv to není žádný celotvárek, i tak se mi líbí jeho kresba a barvy.
Posledním kusem z dnešní sady dřev tu máme zajímavý celotvárek přesličky, který jsem nedávno vyměnil s Jardou. Je to kousek, který se našel v dnes již zaniklé pískovně, která se nacházela nedaleko Chrášťan na hlavním tahu na Karlovy Vary. Docela dost by mě zajímalo, co se v této pískovně kdysi nacházelo, protože tato přeslička je důkazem, že tam mohli být velice zajímavé kusy.
Hlavačovský kousek (pokračování)
Máme tu pokračování o zkamenělých dřevech z Hlavačova a název tohoto příspěvku by se celkem dal brát doslovně, protože tento kus dřeva, který tu dneska vidíte je dost nápadně podobný kousku, který jsem tu ukazoval nedávno. Má to akorát ten háček, že jeden kousek je od Jardy, který ho sehnal kdesi v Rakovníku a druhý kousek je z jedné zahrádky v Podbořanech. Toto dřevo mám již několik let a jak jsem kdysi avizoval, tak moje první kusy jsem vozil ke kameníkovi, který je neuměl kvalitně vybrousit natož vyleštit. Kámen jsem tedy nedávno oříznul, udělal a mám z něj opět radost, protože je špičkový.
Neskutečný dřevitý opál ze Slovenska
Ve čtvrtek se stal zázrak, zavolal mi jeden z mých kontaktů na Slovensku, že prý má pěkné dřevité opály. Jelikož opály miluji, tak jsem ho požádal, aby mi poslal nějaké fotky, abych věděl oč jde. Již na fotkách bylo jasné, že se bude jednat o něco výjimečného, ale to, co jsem spatřil naživo mi vyrazilo dech. Byla to jedním slovem pecka a přesně na takové kusy jsem několik let čekal až je seženu do sbírky. Sen se stal skutečností a zde je jeden z nejkrásnějších kousků, co jsem kdy viděl. Abych nezapomněl, tento unikát má kolem 70 kilogramů a pochází z Partizánske ;).
Rašelina s psaronkou z Balek
Včera jsem se dokopal k dodělání jedné rašeliny, kterou již dělám několik měsíců. Je fakt, že jsem ji několikrát po broušení prolepoval, ale co si budeme povídat, důvodem je spíš nedostatek času a ani síla nebyla, protože se se mnou táhl jakýsi moribundus, který ještě trochu pociťuji. Bohužel se to teď všechno seběhlo tak, že nemam čas ani na své známe kamarády dřevorubače, které nejsem schopen navštívit, že Jardo ;). A teď co se týká té rašeliny, je to kousek, který jsem opět získal od Jardy a můžu říct, že to je velice solidní záležitost. Nejenom, že obsahuje psaronku a další kousky permokarbonské flóry, ale také šel velice dobře vyleštit což je známka velice kvalitního nasycení. Navíc to bylo již uřízlé, což je pro mě v poslední době velice pozitivní, protože já na řezaní teď moc času nemám.
Perfektní střeďák z Hlavačova
Nedaleko Rakovníka se nachází pískovna Hlavačov, ve které se kdysi nacházely velice omleté kusy zkamenělých dřev. Občas tam byly skuteční velikáni vážící i přes tunu, ale to už je historie, protože v dnešní době se bohužel těží v jiné etáži a dle majitele může trvat ještě i několik let než se vrátí na původní etáže, kde se dřeva nacházela. Tolik o místě nálezu a teď něco o zpracování. Když jsem kámen dostal, tak měl na jednom z rohů asi 5 mm uštípnutý kraj, řekl jsem si, že takto pěkný kámen musím prostě odbrousit i kdybych na něm měl ruce nechat. No a jelikož tento střeďák má kolem 30 cm na šířku, tak to samozřejmě nebyla žádná hitparáda a dělal jsem to několik dní. Kámen jsem tedy hezky odbrousil, proč ho i hezky nevyleštit, že? Samozřejmě jsem se do toho ihned dal, protože jsem byl natěšený na výsledek, nicméně, jak už to tak bývá, člověk prostě poleví z obezřetnosti a co se nestalo, František vypustil další sputnik na oběžnou dráhu a rozflákal druhý roh dřeva o zadní stěnu lešťáku ;). Radost byla ohromná, lítaly špunty od šampáňa, psi, kočky a tak nějak vše, co bylo po ruce, se učilo létat. Každopádně jsem dostatečný magor a dřevo jsem dal do kupy tak, že je opět perfektní a mám z něj opět radost, jen ty oslavy nebyly ta bujaré jako předtím.
Cykas nebo Benetit, toť otázka.
Včera jsme spolu s Jardou řezali jeden vzorek u mě v dílně a když už teda přijel, tak sebou vzal jeden zkamenělý kousek, který je potřeba zmínit, protože se jedná o naprostý unikát. O co tedy šlo, nejednalo se o nic menšího, než o kus druhohorního Cykasu či Benetitu, kterých se v Čechách našlo asi tolik, že by se to dalo spočítat sotva na prstech jedné ruky. Nebudu tu prozrazovat kde to Jarda našel a tuto informaci nechám čistě v jeho režii, takže pokud to někoho zajímá, kontaktujte prosím Jardu. Každopádně jsem rád, že Vás na mém webu můžu informovat dřív, než se to dostane do televize ;).
P.S.: Ještě bych chtěl podotknout, že jsem si koupil novou grafiku a nejsem schopen zkalibrovat obraz a proto jsou poslední fotografie jaksi divné ;).
Permokarbonská rašelinová kaše
Máme tu pondělí a je na čase si tu opět ukázat nějaký kousek zkamenělé přírody z dob permokarbonských. Jedná se o zkamenělou rašelinu z Novopacka, kterou jsem již před nějakou dobou získal od Jardy. Je to kousek, který není ani tak zajímavý tím, že by v něm byla nějaká pěkná veliká rostlina, ale hromadou malých rostlinek a zbytků všemožné flory z té doby. Škoda je, že stále nemám makroobjektiv, který by vám lepe přiblížil tento kousek, protože plošná fotka tohoto kousku asi nebude to pravé ořechové.