Včera jsem si toho nevšiml a publikoval jsem stý příspěvek na tomto webu. Chtěl bych k tomu dodat jedu zásadní informaci, a to tu, že se i nadále můžete těšit na bezvadné kousky zkamenělých dřev, které čekají na dobu, kdy tu budou publikovány. Rovnou Vám mohu slíbit, že už teď jich mohu potvrdit tolik, že pokud se něco nestane a budu schopen dál tento web rozvíjet, budeme se tu scházet ještě několik let bez ztráty kytičky aniž by šla kvalita vystaveních vzorku nějak zásadně dolů.

A teď nějaké info k následujícímu dřevíčku. Je to kousek, který jsem před více než půl rokem sehnal od Jardy, pochází z Rakovnické pískovny a na danou lokalitu je velice netradiční. Co jsem měl možnost vidět dřeva z Hlavačova, tak všechna byla velice kvalitně prokřemenělá, nicméně tento kousek je naopak velice mikroporézní a jaksi mi do konceptu Hlavačovských dřev nezapadá. Jediné co má společného je velice omletý povrch. Každopádně je to velice povedený kus a ačkoliv bylo pracné ho vyleštit, nakonec se to podařilo a já si myslím, že je velice hezký.

Hlavačov, rozměr 42×25,5×3,5 cm

Konečně máme pátek a musím říct, že jsem se tento týden obzvlášť na pátek těšil, protože jsem dost utahaný. V práci je toho nějak hodně a z hlediska zpracovatele zkamenělých dřev jsem jaksi odkouřený z posledních třech kamenů, na kterých jsem nechal pěkný kus mládí. Naštěstí nejsme na dostizích a ačkoliv bych mohl brousit a řezat nějaké to kamení každý den, není to zapotřebí a ani si nechci připadat jako kdybych přešel z fabriky do fabriky. Co říct k dnešnímu kousku, byl to fakt pacient, kterého jsem dělal na několik etap a musel jsem se dost přemlouvat, abych ho udělal v té kvalitě, jakou jsem si původně vytyčil. Kamarádi co u mě byli a viděli původní stav jsou toho svědkem. Pozitivní na tom v uvozovkách je, že jsem musel z obou půlek odbrousit kolem 6 mm a když připočítám i 5 mm za řez tak jsem mínus 17 mm materiálu, což se projevilo na kresbách obou půlek a jsou aspoň trochu jiné. Sága Chrášťaňák je tedy u konce a musíte uznat, že to za to stálo, protože toto jsou  špičkové, ultimátní kousky z této lokality.

A je dooperováno, pacient sice zemřel již dávno, ale i přes ty miliony let, co je mrtvý, mu bylo potřeba pomoci od jistých bolístek, které ho trápily. První bebíčko, které bylo potřeba vyřešit, bylo vykoupení z jedné zahrádky v Podbořanech, kde tento skvost strávil v létě až moc opalovacích hodin a v zimě stejně adekvátní dávku v mrazu při stavění sněhuláků. Tyto výkyvy teplot měly za následek postupné popraskání tohoto pravěkého, dřevitého buližníku (jistý specialista v Lounech by to asi nazval fraktury), což je celkem fatální poškození a pracně, či téměř nemožně, se to u těchto kamenných pacientů operuje.

Dalším problematickým bebíčkem byl celkem chaoticky uspořádaný ksicht pacienta, který mě evokoval k mnoha nápadům jak mu spravit fazónu. Po vzoru špičkových plastických chirurgů jsem vzal do ruky svojí diamantovou pilu průměr 650 mm a jal jsem se zprasený ksicht faceliftovat. Výsledek byl jedním slovem „katastrofen“, protože pacient byl zevnitř ještě v horším stavu než zvenku. Hluboké rány do kterých pomalu ani nebylo vidět, jak byly hluboké, rozdrcené kousky materiálu, které ve finále sežral můj jemný faceliftovací nástroj a mnoho dalších fraktůr, tedy prasklin. Bylo mi smutno, skoro jsem chtěl jít do Chrášťan hledat nebožtíkovu rodinu, abych se podělil o tuto smutnou událost. Kde se stala chyba, pacient byl přeci zasádrovaný a dobře fixnutý? Naštěstí jsem nevyměkl a s chladnou tváří chirurga jsem se pustil do díla. Po několika hodinách hlazení pacientova čelíčka na sále, jsem nakonec dokázal, že pokud je člověk vytrvalý a chce něco udělat špičkově, tak to jde. Je to jen o odhodlání a o morálu se na to nevykašlat předčasně.

Tento článek bych chtěl věnovat svému kamarádovi Bořkovi Zasadilovi, který jako jediný člověk, v Čechách rozjel Muzeum Zkamenělý Les v Lounech, zaměřené jak již název napovídá na zkamenělá dřeva a stále je schopen ho udržet v provozu, ačkoliv je to nadlidský výkon. 

Drž se kamaráde, jsem tvůj fanda!

Chrášťany, rozměr 27x19x15 cm