Před pár týdny jsme se s Martinem rozhodli, že je potřeba něco podniknou. Nic nás nebavilo, protože stále byla ukrutná vedra a tak jsme si řekli, že se pojedeme podívat na Kozákov, kde se již tradičně pořádá prodejní výstava minerálů, která je tam přes celé léto. Každopádně, chtěli jsme vypadnout a proto jsem téměř za pět minut zavíráme vyjeli. Na Kozákov jsme se dostali naštěstí včas a měli jsme tedy možnost vidět nějaké nové kousky psaronií, které sehnali páni Krotilové a zajímavé rašeliny pana Reše. Další zajímavostí která mě tam velice zaujala byl krásný araukarit z Plzeňska, který měl v sobě velice zajímavý achát a já jsem si říkal, že by to nemělo chybu něco takového mít, araukarit mě opravdu upoutal. „No nic řekl jsem si“ má ho tu vystavený pan Hromádko, takže počítám, že další takový již asi není a tento rozhodně na prodej nebude. Po prohlídce jsme se rozhodli, že zkusíme štěstí a zajedeme do Lomnice na další výstavu minerálu, která se koná v místním muzeu. Tuto výstavu jsme víceméně nestihli, nicméně pán který tam zrovna ten den byl nás nakonec pustil a tak jsme měli to štěstí vidět i tuto výstavu.

Nakonec jsme se ještě rozhodli, že navštívíme výše uvedeného pana Hromádka, protože Martin ho velice dobře zná několik let a to bylo velice dobré rozhodnutí. Pan Hromádko naštěstí byl doma a co mě nejvíce potěšilo, byl kus araukaritu který měl na prodej. Ani vám nemusí říkat co to bylo za kus, že. Byl to ten z výstavy na Kozákově. Měl jsem opravdu radost, sice byl v o dost horším stavu než dřevo na Kozákově, nicméně jsem viděl, že to půjde a já ho dám do cajku tak, že bude jak kdyby ho právě upekli v Tesku v pravěké troubě.

Musím říct, že to byl opět porod, protože kámen byl brutálně zakulacený do oblouku, navíc měl utržené a zabroušené dořezové hrany a tak jsme mu musel pomoci asi tak od 5 mm materiálu z celé plochy broušením což je operace na 5h. No nic, kámen je udělán a to je klíčové, protože teď z něj mám dvojnásob radost. Co se mi moc nezdá je lokalita. Já prostě nějak nejsem přesvědčen, že to je Plzeň. Podle mě to vypadá spíš na Rakovnicko, nicméně i na Plzeňsku se válejí ojedinělé kusy, které absolutně nezapadají do místního konceptu, takže tomu asi budu muset věřit.

Je to už nějaký ten pátek, co jsem získal od Karla S. tento kousek dřeva, který našel v Líních u Plzně.  Rovnou můžu říct, že to není žádná klasika z této lokality a kdyby mi tento kus někdo ukázal a chtěl by říct odkud je, tak bych hodně přemýšlel odkud by asi mohl být. Je to opravdu atyp, který rozhodně přicestoval z jiného směru, či z jiné doby, než ostatní dřeva typická pro tuto oblast a vesměs jsem doposud nic podobného neviděl.

Co se týká zpracování, tak to byl velice tvrdý materiál, do kterého se vůbec pile nechtělo, ačkoliv jsem to řezal speciálním kotoučem na tvrdé materiály, který jsem si nechal postavit v Itálii na zakázku. Hrubé broušení jsem udělal na litině a ostatní práce jsem dodělal flexou. Kámen jsem poměrně častokrát prolepoval, protože z něj stále lezly různé podplochové praskliny. Celkově vzato, jsem na tomto kamení strávil tolik času, že si až říkám, jestli už to není trošku na hlavičku. No nic, dělám si srandu, ty kameny je potřeba leštit do zmrtvení, protože teprve pak to k něčemu vypadá ;).

Líně, Dadoxylon, rozměr 45×28×6 cm