Kdesi na Rakovnicku je velice ojedinělá lokalita, kde se dají sbírat zkamenělé stromové přesličky. Ojedinělé na tom je, že na této zóně není nic jiného než tento druh. Je to takový sběratelský grál, protože co si budeme povídat, znát místo s tímto druhem a vědět, že to tam prostě je a při troše snahy se zde dá získat naprosto špičková ukázka tohoto materiálu, je prostě balzám na duši. Předem bych chtěl poděkovat lidem, kteří to tam znají, že se toto místo doposud neprofláklo a doufám, že se to i nadále udrží v tajnosti a časem to vydá další nedocenitelné vzorky. Chtěl bych říct jednu zásadní věc, vše co jsme tam našli je k dispozici pro vědecké účely a nebude to dále distribuováno jako prodejní artikl. I informace, které jsme s Martinem nastřádali za poslední dva roky budou poskytnuty jen lidem, kteří pocházejí z vědecké obce. A teď zpět k našemu úžasnému vzorku, je to, jak již nadpis napovídá, zkamenělá přeslička rodu Arthropitys Bistriata, který jsme poctivě vypíchali na lokalitě jehlou a máme z ní obrovskou radost, protože je to v Čechách naprosto unikátní vzorek svou velikostí a ve světovém měřítku jakbysmet, Jirko ;). Takže, zde jsou fotky, které jsem udělal z mobilu a časem třeba přibudou kvalitnější ze zrcadlovky. Jako poslední informaci bych chtěl podotknout, že předběžně máme domluvenou spolupráci s Václavem Menclem a Jakubem Sakalou, kteří projevili zájem se vědecky podílet na tomto objevu.
Archiv rubriky: Lokality
Mnichovská burza 2015
Minulý čtvrtek večer jsem si tak nějak bilancoval ve své hlavě, jestli vůbec navštívit letošní Tišnovskou burzu. Už dlouho se na této burze neobjevilo nic co by bylo aspoň trochu zajímavé do sbírky a jelikož to mám opravdu hodně daleko, tak se mi tam více méně chtělo jen z nostalgických důvodů. Pak jsem si vzpomněl, že v Mnichově tento víkend probíhá také burza minerálů a fosílií a bylo jasno kam pojedu místo Tišnova. Na této burze jsem nikdy nebyl, nicméně jsem o ní dost slyšel od kamarádů a tak jsem vesměs věděl co mě čeká. Vyjeli jsme s našima a Jardou v sobotu ráno, bylo krásně a cestou vládla velice dobrá nálada, místy probíhala až neuvěřitelná prdel, takže den začal na výbornou.
Někdy po deváté jsme dorazili na místo a koupili jsme si vstupenky. Bohužel průchod terminálem nebyl hladký a moje máma se nám sekla v terminálu, rébus jsem vyřešili střelhbitě a nic nám nebránilo vnořit se do víru dění. Já jsem ze začátku chodil s našima, protože neumějí anglicky ani německy a báli se, že se ztratí ;). Jarda se okamžitě ztratil a jal se burzu prozkoumávat na vlastní pěst. První pavilon který jsem navštívili byl zaměřený na minerály. Minerálů bylo všude hromady a za vražedný peníze, vesměs ani nechápu, proč ty prodejci tak extrémně šponují ceny, když ani Němci kteří předpokládám nějaké ty peníze mají, neměli příliš zájem cokoliv koupit. Co nás nejvíce fascinovalo byly geodky z Mexika, které se tam prodávali jako surovina za 3,5 eur za 100 gramů, takže ve finále jste si koupili jednu kouli za nesmysl, na místě vám toto překvapeníčko rozlouskli a vy jste jen valili bulvy jak geodka stojí za prd ;). Prostě takové to pouťové štěstíčko, kterému hodně maminek s dětmi šlo naproti. Tohle byl asi největší kšeft Mnichovské burzy. Další pavilon měl být o fosíliích, což jaksi úplně nebyl, všude opět hromada minerálů a sem tam nějaké fosílie. Každopádně, zajímavých dřev pramálo a když nepočítám špičková dřeva z Arizony, která tam byla v nejlepší kvalitě jen na pár stáncích, tak mě tam zaujala jen jediná psaronie z Ohia, která kupodivu na svojí velikost, měla i adekvátní cenu. Další dvě haly pro mě nebyly, protože se vesměs jednalo o šperkařinu a bižuterii, kterou jsem sice prošel abych se pokusil koupit něco Pétě, nicméně jsem nepochodil. K tomu se dá říct jediné „Přišel jsem, viděl jsem a za pár let se tam možná znovu pojedu podívat“ fakt mě to nenadchlo, ale tak nějak jsem to čekal, takže ani nejsem zklamaný, prostě je to taková společenská událost, kterou jsem rád navštívil. Jediné co tedy musím vytknout je zákaz focení, který mi přijde absurdní.
Páteční výprava na Rakovnicko
Minulý pátek jsem si s Martinem udělali volno a vyrazili jsme do terénu. Těšili jsme se na tuto výpravu jako malý kluci, protože bylo krásně a tak nějak jsme cítili, že by to dnes šlo. Ani Martina, utahaného z práce, ani mě, nevyspalého z mimča, nezastavilo prostě nic od asi téměř poslední větší výpravy letošního roku. A moje žena Péťa, tvrdá vládkyně sluneční, tedy domácí soustavy v jedné osobě, neměla sílu odporovat, odpor byl marný. Již od začátku bylo jasné, že to bude bezva den, já jsem při řízení ani nekoukal na cestu, jak bylo všude krásně a kochal jsem se barvami podzimu. Po asi hodině a půl jsme dorazili na zónu, kterou nám poradil jeden pán a po které jsem několik let pátrali, protože jsme odtud již několikrát viděli úžasné kousky přesliček. Vtipné bylo, že asi tak před dvěma lety jsme tam s Martinem byli, nicméně jsme hledali špatně, a proto jsme lokalitu opustili s tím, že tu nemá cenu hledat. Je fakt, že je to velice rozsáhlé území a my jsme i před dvěma lety měli špatný názor na geologickou vrstvu, která se v této zóně na polích nacházela, a proto jsme nic zásadního nenašli. Ještě si vysvětlíme o co nám jde. Poslední dobou se s Martinem zabýváme hledáním informací o stromových přesličkách z oblastí kolem Rakovnicka a samozřejmě i hledáním těchto dřev. Jedná se především o druh Arthropitys Bistriata, což je druh, který téměř vypadal jako klasický strom s větvením jako některé dnešní listnaté stromy. Zde je o tomto druhu velice zajímavý článek v angličtině „Arthropitys Bistriata nalezený v Chemnitz“ . Co se týká Rakovnicka, tak zatím je to jediný druh přesličky, který se v této oblasti nachází. Jiné druhy doposud nebyly nalezeny. Hlavně tento druh popírá zažitou představu, že šlo vždy o válec s větvemi pentlicovitého charakteru. Každopádně, nám se podařilo najít naprostý unikát z této zóny, který si můžete prohlédnout na přiložených fotkách. Je to špalek, který váží kolem 100 Kg a je to vesměs jedna z největších přesliček z této oblasti, kterou jsem kdy viděl. Navíc má obrovský suk s dutinou a zbytek hlavní dutiny, což je specifickým znakem pro stromové přesličky. Další vzorek kolem 15 Kg jsme našli zahrabaný v listí asi o 600 metrů dále. Bohužel byl dost špinavý od zetlelého listí, a proto ho zde dnes neuvidíte, je v lázni s pracím práškem.
Kdesi mezi Jesenicí a Žluticemi
Minulou neděli jsme byli s Martinem kdesi mezi Jesenicí a Žluticemi na našem oblíbeném poli a cestou jsme si říkali, že by nebylo špatné něco zajímavého najít, protože pro nás sezóna pomalu, ale jistě končí. Martin má stále barák v rekonstrukci a mě se 12.10. narodila dcera, takže momentálně máme trochu jiné starosti, než lítat v terénu. Na toto pole jezdíme rádi, protože téměř vždy se na něm dá něco najít, ačkoliv to z 95 procent není sbírkového charakteru. Prostě to tam je o poměrně rozsáhlém chození a o příjemném očekávání, že se něco pěkného někde objeví. V podstatě na tomto poli začala moje kariéra sběratele zkamenělých dřev, ve svých začátcích jsem z něj tahal přepravky dřev všelijaké kvality a o to šlo, protože já jsem tam téměř vždy letěl kosmickou rychlostí, protože pro mě to bylo, jako kdybych objevil Ameriku. Takových pokladů se tam válelo a když jsme tam přijížděli, tak jsme skoro skákali z auta za jízdy, nandávající si boty a batohy, jaká to byla euforie. Co k tomu dodat, minulou neděli se nám toto políčko odměnilo bezvadným kouskem, který je velice dobře nasycený a má v sobě barvy, takže očekávání je veliké. Navíc, možná to tak nevypadá, ale ten kousek má kolem 70 kilo, takže je to pěkný macan. Kámen máme momentálně v lázni s peroxidem vodíku, a proto vám ho bohužel nemohu ukázat umytý, tak aspoň jedna fotka z terénu poté, co jsme ho našli. Ještě bych chtěl dodat, že dřevo absolutně nebylo vidět na dálku, takže jsem k němu náhodně přišel a viděl jsem jen malou odhalenou plochu. Vesměs jsme ho museli vykopat, protože byl komplet zanořený do pole.
Jihočeský špičkový kus z pískovny „Tři facky“
Opět tu máme další zajímavost z Jižních Čech, kterou bych Vám tu chtěl ukázat, protože to je dle mého názoru velice zajímavý, až raritní, kus dřeva. Jedná se opět o dřevo z již zmíněné várky Jihočeských dřev, které jsem tu prezentoval nedávno, nicméně z trochu jiné lokality. Na úvod bych si chtěl trochu postěžovat, protože kameny to jsou zajisté špičkové, ale větší, s prominutím, „dřevěný hajzly“ jsem doposud nezpracovával. Ty kamenný grázly sály obrovsky vodu a tím pádem neskutečně táhly na lešťáku. Možná to zní jako hezky strávené poetické odpoledne nad lešťákem, nicméně málem vylomený palec na pravé ruce a bolest pod levou lopatkou mě jaksi iritují. Dokonce se mi povedlo lešťák kamenem zastavit a trochu si popřemýšlet, jak ten zahryzlý šutrák z té desky sundám. Občas se mi i v této chvilce zdálo, že vidím světlo v tunelu, jak byl tento okamžik dramatický. Naštěstí jsem kámen zdárně doleštil a šel jsem se vyklidnit ven na vzduch. Venku bylo příjemně chladno, a tak jsem si zapřemýšlel nad filmem „Román pro ženy“, jak by bylo hezké si zařvat „ty dřevěný hajzle“, kdo ten film viděl, tak mě zajisté pochopí. Bohužel druh stromu zatím neznám a až ho budu vědět, ta ho zde doplním.
Parádní psaronie z Rakovnicka
Máme tu mimořádný příspěvek, protože situace si to žádá. A co se tak úžasného stalo? Jarda nenašel nic zajímavějšího, než psaronku. Možná si někteří z vás řeknou – co je na tom tak úžasného? Nicméně tato psaronie pochází z Rakovnicka, a to už se za mimořádnou událost považovat dá, protože tato lokalita není kdo ví jak bohatá na tento druh zkamenělého dřeva. Vesměs se dá říct, že to je veliká vzácnost, protože já jsem všehovšudy viděl na vlastní oči jen něco kolem 7 kusů, a to, jak asi uznáte, není kdoví jak veliké množství. Každopádně, k nálezu gratuluji a zde je půlka, kterou jsem od Jardy získal.
Rostlinka z Českého ráje
Předevčírem jsem byl na návštěvě u mého parťáka Martina a jak je u nás zvykem, povídali jsem si o ledasčem. Nás zajímá téměř veškerá věda světa a tak jsem schopný si povídat hodiny a téměř každý den. Samozřejmě kameny jsou téma číslo jedna, protože co si budeme povídat tento koníček obsahuje hromadu témat o kterých se dá sáhodlouze debatovat. Každopádně, během naší debaty jsme narazili na téma o rostlinkách z českého ráje a Martin vytáhnul z jedné ze svých krabic vizuálně nádhernou rostlinku, kterou jsem mu okamžitě zabavil abych o ní mohl napsat tento článek a ukázat jí tu. No posuďte sami není to nádherná záležitost?
Vodňanské platany
Je to již nějakou dobu, kdy jsem tu poprvé zveřejnil zkamenělá dřeva z Vodňan. Při této příležitosti jsem Vám slíbil, že tu uvidíte další pěkné ukázky z této lokality a zde jsou. Pravá nefalšovaná dřeva z Vodňan s krásnou chalcedonovou výplní, u které by mě moc zajímalo jak vznikla, protože ji mají i kompletně uzavřená dřeva, na kterých absolutně není vidět, že by se něco takového mělo uvnitř vyskytovat. Bohužel, rád bych k těmto dřevům řekl něco konkrétního a relevantního, nicméně já prostě k nim žádný zdroj nemám. Takže, pokud někdo máte něco zajímavého o těchto dřevech, tak mi to prosím pošlete.