Máme tu jubilejní 30. příspěvek a já jsem si pro Vás připravil nějaké kousky ze Studence, které jsem nedávno koupil a dřevo z Očihova, které mám již delší dobu, nicméně až teď jsem ho zpracoval. Ke dřevům ze Studence musím říct, že z nich mám radost, ale pocitově jsem trochu v rozpacích, protože cena byla jaksi nad moje očekávání, nicméně i tak jsem podlehl. Chtěl bych k tomu říct ještě jednu věc, která se netýká tohoto případu, protože pán, který mi prodal tyto araukarity byl velice charakterní a úplně v pohodě člověk. Na co tedy narážím? Narážím na jiné Podkrkonošské sběratele, kteří rádi používají následující věty a metody, cituji: „Zkuste si to v dnešní době najít sám, když se vám to nelíbí“, „Já za to dostanu od Němců víc, když budu chtít“, „Karel Vomáčka prodal něco podobného za 35.000,-„. Prosím vás, už to neříkejte!!! Já samozřejmě vím, že tyto dřeva nejsou již skoro k sehnání, nicméně, za střeďák o průměru 12 cm vám skutečně ani přátelé z NDR nedají 4.000,-. A to, že se panu Vomáčkovi ve skutečnosti povedlo prodat svému kamarádovi, který je bohatý a neobeznámený v cenách dřev, dadoxylon ze Studence za 35.000,-, přitom druhá část leží u mého kamaráda za 17.000,-, to už jaksi nechci slyšet vůbec ;-), protože to je pro mě bezcharakterní jednání od pana Vomáčky. Musel jsem tento příspěvek napsat, protože se mi hromadí nabídky tohoto typu a již na to nemám nervy.
