Takže tu máme po krátké přestávce další příspěvek, který zajisté potěší příznivce Novopackých zkamenělin. Jedná se o celkem solidní kus psaronie, kterou jsem získal od jednoho sběratele z Hradce Králové. Psaronie byla na můj vkus v dost špatném stavu tzn. popraskaná, zalepená nějakým starým epoxem a zbroušená do tří ploch bez žádných radiusů, což pohledově nebylo zrovna ideální. Každopádně mi bylo jasné, že to bude práce na etapy a hlavně i o vůli nespěchat a udělat pro co nejlepší výsledek maximum. Kámen jsem koupil koncem ledna a v podstatě jsem ho dokončil až dnes a musím říct, že to je jeden z mých nejsložitější případů rekonstrukce špatně udělaného zkamenělého dřeva. Nejdříve jsem ho musel očistit od starého epoxu, který byl téměř žlutý a zcela jsem nepochopil, proč s ním musel původní zpracovatel tak zprasit tuto psaronii. Každopádně vyčistil jsem kámen jak jen to bylo možné a vyčistil jsem ho i od zbytků jílu, který předchozí brusič náhrobních kamenů jaksi zapomněl vymýt. Kámen jsem vysušil a poté jsem ho znovu zalepil. Další procedurou bylo broušení, což bylo dost náročné, protože jsem musel udělat i zaoblení hran do radiusů, které byly pohledově nejrozumnější. Během těchto operací jsem samozřejmě kámen neustále prolepoval. Tyto fáze byli asi nejsložitější, protože nemám úplně ideální brusné desky na zakulacování hran a tak jsem zvolil pro další broušení po hrubém broušením kamenářskou flexu. Flexou jsem v podstatě dodělal veškeré podleskové práce a leštění a tím jsem měl kámen hotov. Takže tady to je a já frčím opět něco dělat. Bořek brzy otevírá svoje muzeum Zkamenělý les a já mu ještě slíbil nějaké leštící práce.

Dnes jsem navštívil pana Podhajského, což je sběratel převážně mořských fosílií a minerálů než zkamenělých dřev a udělali jsme pár obchodů, nakonec jsme si dobře popovídali o lidech a nalezištích kolem Paky, prostě takové pohodové debatní odpoledne. Během naší rozpravy pan Podhajský skočil někam do archivu a přinesl parádní přesličku a tu bych vám chtěl tady ukázat, protože je skutečně pěkná.

Athropitys Bistriata, rozměr 15×12

Nedávno jsem měl u sebe na zpracování zkamenělé dřevo ze Studence, které tam nalezl Martin S. Studenecká dřeva patří mezi jedny z nejhezčích u nás a když jsou opravdu povedená, tak mají velice zajímavou kresbu, barvy a nasycení. A právě nasycení těchto dřev je velice problematický faktor při zpracování. Ne, že by pěkně prokřemenělý materiál byl na závadu, ale křehkost je pro tyto dřeva nepřítel číslo 1 a dělá tyto dřeva těžce zpracovatelnými. Dřeva jsou proto většinou velice popraskaná a nejhorší na tom je, že praskají ve více řadách a převážně do šroubovice. Navíc obsahují mnoho vnitřních prasklin, které ani nevidíte a proto vybrat nějaké pěkné místo bez prasklin pro optimální řez, nezaručuje, že se i tak něco z kamene při řezání nevysype. Co čert nechtěl, přesně to se stalo. Každopádně, je potřeba nepodléhat stresu a být připravený na všechno. Čeká vás sice mnoho a mnoho broušení, lepení a všemožných prací kolem, ale pokud to uděláte dobře, výsledek stojí za to. Nebudu tu popisovat, jak jsem se na tom vyřádil a rovnou sem dám obrázek co poslal Martin.

Dadoxylon Studenec, rozměr: 32×19

Nedávno jsme navštívili Martina a Martin za pár dní navštívil nás. Bylo to z důvodu konzultace prací na jeho Studenečáku, který má u mě na zpracování. Předem chci říct, že až tu ten Studenečák uvidíte, tak asi i ukápne slzička dojetím, jak bude krásnej ;), ale o tom dnešní článek nebude.  Dnes si povíme o zajímavém kousku kmínku, který jaksi nezapadá do lokality, kde byl nalezen a který přivezl na ukázku Tonda, kterého vzal Martin s sebou. Tyto kousky se daly najít spíš v malých zónách v Českém Ráji a v okolí Trutnova. Každopádně, Tondův kousek se našel v okolí Dolní Kalné, což je jaksi z ruky. Podle stavu otromlování, musel kámen projít poměrně dlouhým transportem a proto nelze přesně určit odkud by asi mohl být. Rozhodně posuďte sami, zde je pár fotek, které jsem na rychlo udělal.

Ne, že bych neměl dost práce před vánoci, nicméně teplé počasí, chuť odpočinout si a nedělat před vánoci to, co se před vánoci standardně dělá jako je úklid, vaření, zdobení stromečků atd. mě dohnalo k tomu, abych vzal kamenářskou flexu a na pár hodin se šel poflakovat na dvorek. Doma jsem měl nahrubo připravenou poměrně velikou rašelinu s perfektním lepidostrobusem a tak jsem využil příležitost. Tento kousek je další v řadě rašelin, které jsem získal od Jardy a jelikož měl Jarda šťastnou ruku, trefil tento lepidostrobus pěkně podélně což se stává poměrně zřídka.

Tímto příspěvkem, bych vám chtěl zároveň popřát hezké a pohodové vánoce a snad se i pod stromečkem setkáte s dárkem, který vám rozšíří vaši sbírku o další kousek, který potěší.

Nevím jak se to povedlo, ale můj kamarád Jarda udělal zázrak a sehnal poměrně veliké množství rašelin z Novopacka. Tento materiál je již poměrně veliká vzácnost, protože lokality, kde se nacházel jsou již dávno vysbírané a nebo přeměněné na pastviny. Co si budeme povídat, očekávání bylo veliké a Jarda to nařezal celkem svižně, protože je neskutečně zvědavej a nedočkavej. Každopádně z toho vypadlo pár opravdu zajímavých až muzeálních kousků, které mi po zpracování budou dělat radost ve sbírce. Zde je jedna taková malá ukázka, kterou jsem stihl za poslední dobu udělat. Jedná se o celkem povedenou přesličku a lepidostrobus, který je ale z druhé strany v lepším stavu, takže až se k tomu dopracuji udělám i tu.

Rašelina Balka rozměr: 32×12 cm