V sobotu se udělalo celkem solidní počasí a já jsem se rozhodl, že si udělám flexou nějaký kousek, který jsem měl připravený v depozitu. Konkrétně jsem si vybral jeden speciální kousek, a to Packou rašelinu která je kompletně protkaná vzdušnými kořínky psaronie. Zřejmě se jedná o kořenovou část, protože nikde není vidět náznak stélé což by mělo naznačovat, že se jedná o spodní část rostliny. Každopádně, je to velice unikátní kus a asi i jeden z nějvětších, který jsem kdy viděl.

Jenom bych chtěl dodat, že v článku jsem použil veliké rozlišení u některých obrázku, takže načítání může na pomalejším připojení nějakou chvíli trvat. Doporučuji otevřít si článek a prohlídnout si fotky v pném rozlišení. 

Zkamenělá rašelina, Nová Paka, Balka, 48×33 cm

Po delší době tu opět máme krátký report z mojí dílny. Jedná se o zkamenělou rašelinu, která patří do souboru našich nálezů, které jsme na Packu za tento rok s Martinem udělali. Musím říct, že tento kus jsem jaksi chytil za špatný konec a celý jsem se ho pokusil odbrousit, což sice přineslo žádaný výsledek, nicméně kdybych věděl kolik práce si tím přidělám, tak bych ho snad raději ani nedělal. Tak trochu jsem podcenil tvrdost daného kusu, a protože jsem se ho bál řezat, protože byl ve špatném stavu, tak jsem se pěkně pustil do broušení, což mi s lepením trvalo asi tak 3 neděle. Samozřejmě ne všechno je tak černé, protože tento kus za to stál, jelikož je v něm zmáčklá psaronie a to se dost cení. Takže, ačkoliv jsem si tu opět zafňukal mám z něj i tak radost a tak to má být. Občas holt člověk zvolí špatný postup a musí se s tím popasovat jak nejlépe umí.

Měsíc nám utekl jak nic a já jsem se konečně dostal k tomu, abych napsal další článek. O tom, že nemám bohužel čas se už ani zmiňovat nebudu a rovnou se vrhneme na další kousek z Packého dřevníku. Já s Martinem jsem v poslední době měli strašně moc štěstí najednou, opravdu můžu říct, že takových zajímavých kusů co jsme v poslední době dokázali najít a nebo vykopat se jen tak nevidí. Mám z toho ohromnou radost a chtěl bych tím říct, že všichni máme šanci něco najít. Prostě nic nevzdávejte a nespoléhejte se na žádné řeči o tom, že je někde na nějaké lokalitě konec. Jsou to kecy a s velkým nasazením se stále můžete dostat na špičkové věci, které ani v dřívějších dobách neměli obdoby.

Konec přednášky a co, že to tu dnes máme. Je to kus rašeliny, který jsme vykopali v Podkrkonoší, konkrétně z notorický známé Nové Paky a okolí. Dle mého názoru je to stále velice zajímavý sbírkový kus Lepidostobusu, který byl přibližně do 50-60 pod povrchem. Jak vidíte stále je šance něco získat a ani nemusíte kopat do nějakých šílených hloubek. Tímto bych tento příspěvek ukončil a přeji Vám lovu zdar a ať se Vám daří.

Jak asi každý sběratel zkamenělých dřev ví, Novopacké zkameněliny potažmo Podkrkonošské, se považují za top nálezy z Českého permokarbonu když pomineme otisky z jiných nalezišť. Já samozřejmě tyto kousky mám také rád, nicméně se s tím úplně neztotožňuji, protože vím jaké se dají najít kousky jinde. Bavím se tu především o přesličkách, psaronkách a rašelinách. I v jiných krajích se dají nalézt absolutně špičkové ukázky, které dost často suplují až v jistých atributech překonávají materiál nalezený v Pace. Samozřejmě Paka dala opravdu výjimečné kusy především psaronek a rašelin, ale třeba takové přesličky z Rakovnicka jsou pro mě top. Jejich velikosti ,zachování buněk a množství je dle mého názoru mnohem lepší než v Pace.

Tak a teď co to tu máme pro dnešek za kousek. Je to Packá rašelina, kterou jsou našel a vlastnoručně vykopal, takže jsem za tento nález velice rád, protože je to od A až do Z ten správný soubor radostí, který ke sběratelství patří, což asi ani není potřeba vysvětlovat. Abych nezapomněl, jedná se o rašelinku s několika kousky Lepidostrobusů a to tmavé a spláclé v levé polovině rašeliny se jeví pod mikroskopem jako Myeloxylon, což je řapík listu Medullosy.

Jsou prázdniny a já tu jsem s prvním prázdninovým příspěvkem. Jedná se opět o dřevo, které jsem získal v rámci hurá akce pleníme Petrův Kutnohorský kutloch, kterou jsem avizoval již někdy na jaře a ze které jste již nějaká dřeva viděli. Máme tu tedy pro dnešek celkem solidní Studenec, který je bohužel zbroušený do oblouku a vůbec ještě netuším, co ním budu dělat. On je totiž vůbec otazníček, jestli vůbec s tímto dřevem cokoli dělat, protože se mi již stalo, že jsem se snažil něco předělávat a nakonec jsem byl značně na sebe naštván, že já blbec jsem se do toho pouštěl, protože jsem se dostal do velkých problémů a bylo dost obtížně dodělat kámen do uspokojivého stavu. Každopádně, zatím ho nechám odležet a zde ho máte aspoň na ukázku k nahlédnutí. Ještě bych chtěl podotknout, že mám bohužel dost jiných starostí, a proto je to tu jaksi s články řidší než je zdrávo.

Dnes jsem se rozhodl předělat jeden pro mě exkluzivní kousek, který jsem vykutal v Petrově Kutnohorském kutlochu toto pondělí. Je to opravdu něco výjimečného, protože dřev z Borovnice bylo pramálo a v této kvalitě ještě méně. V podstatě je to moje první dřevo z této lokality a vesměs jsem kromě psaronek žádné podobné dřevo ani neviděl. U Petra jsem byl i s kamarádem Martinem, se kterým v posledních letech sbírám a ten sám potvrdil, že je to velice vzácné a že má vesměs ve své sbírce jen jeden podobný kus.

Borovnice, rozměr 16×9,5×4 cm

Jsou chvíle, kdy se dostanu do stadia, že už jsem tak nějak přesycený a utahaný z kamenů a to se mi zrovna nedávno stalo. Sice jsem zpracoval velice hezké kusy dřev, to se musí nechat, ale tak nějak jsem se na určitou dobu zasekl a nebyl jsem schopen cokoliv kolem zpracování dělat, protože to bylo velice pracné a unavující. Je fakt, že mi dost přibyla práce v práci a i zimní období má na mě asi nějaký negativní dopad, protože jsem celkem dost bez elánu. Každopádně, o čem to vlastně ten dnešní článek je, že? Je o tom, jak je občas potřeba si říct, že holt některé kameny nelze udělat dle svých představ, i kdyby jste se po….l. Už několik měsíců se tu zabývám dřevem ze Studence, který jsem dostal od svého kamaráda Martina S., za zpracování druhé půlky a dneska jsem musel skončit. Pointa je v tom, že tento Studenečák byl totálně v  řiti, měl tolik prasklin a olámaných hran, že je až k nevíře, že se vůbec povedl slušně udělat. Navíc kámen se nepodařilo dobře uříznout i přesto, že byl dobře zasádrovaný. Co k tomu dodat, občas sice uděláte maximum co se dá, ale někdy se dostanete na limit, kdy už není kam pokračovat, protože se vám klidně může stát, že se při broušení dobrousíte do ještě větších problémů typu špatně řešitelné, nebo vůbec neřešitelné podplochové praskliny. Já jsem si tedy dnes řekl dost, a to je snad poprvé, kdy jsem upustil od úmyslu, že na tomto dřevě udělám špičkový výbrus dle svých představ a vzdal jsem to. Prostě tudy cesta nevedla, vlezl bych dalším broušením do téměř neřešitelné praskliny. Z toho plyne jen jediné, dělejte pro kameny co se dá, ale občas je potřeba se zamyslet a správně vyhodnotit situaci, jinak můžete veškerou práci na kameni pěkně podělat ;). Pro mě je tedy tento výsledek finální a zde to máte k nahlédnutí.

Studenec, rozměr 31×19×7 cm

Někdy kolem vánoc jsem na jednom webu o kamenech kam občas chodím na čumendu zmerčil, že se tam někdo ptá na cenu zkamenělého dřeva ze Studence. Sdělil jsem tam tedy nějaký svůj názor o ceně za kterou bych to byl ochotný koupit a co čert nechtěl, ono se to i podařilo zrealizovat. Zajímavé na tom spíš je, že kámen pocházel z dědictví po dědovi, který vesměs krom tohoto dřeva z půdy, neměl s minerály nic společného. Opravdu by mě zajímalo jaký příběh se kolem tohoto kusu udál a jak se toto dřevo dostalo z jedné strany republiky na druhou k člověku, který minerály vůbec nesbíral. Cesty kamenů jsou někdy vskutku nevyzpytatelné.

Studenec, rozměr 15,5×15,5×7 cm