Jak jsem již psal v jednom předchozím článku, psaronie jsou všude. Dnes si ukážeme psaronky z míst, kde by to asi jen tak někdo nečekal, a to z Očihova. Tato profláklá zóna dala mnoho krasných barevných kamenů a ve své době to musel být úžasný terén pro sběr zkamenělých dřev. Ještě dnes se tam občas dají najít zlomky zašlé krásy, kterou již dávno rozbily kopyta traktorů, nenechavý sběratelé a zahrádkáři z této oblasti. Tyto psaronie, které tu můžete vidět, ovšem nepocházejí z polních sběrů, ale z výkopu, když se zde pokládal plynovod Gazela. Měli jsme holt s Martinem kliku a povedly se nám najít tyto výjimečné kusy, které jsou v této lokalitě zastoupeny velice řídce.
Archiv autora: admin
Dadoxylon Jesenicko
Nedávno jsem od jednoho známého koupil pár araukaritů z Jesenicka, které jsou na danou lokalitu velice vydařené. Jeden z těchto kousků bych vám rád ukázal, protože je obzvlášť zajímavý. Takové kusy se tam již vesměs jen tak neválejí a já jsem rád za každý pěkný nález, protože je to opravdu parádička.
Jak na sádrování těžkých kamenů.
Možná je to úplně zbytečný článek, ale přeci jen jsem ho napsal, protože se třeba časem vyskytne někdo, kdo bude chtít dělat poctivé zpracování jako my s Martinem a bude mu záležet na tom, aby kámen dopadl co nejlépe, protože se setkáváme vesměs jen se špatnou a odfláknutou prací. Takže jdeme na věc, my jsme si s Martinem sehnali rašelinu, která má něco mezi 100-120 Kg a potřebovali jsme vyřešit, jak kámen perfektně připravit, abychom ho mohli nechat říznout na mostové pile. Sehnali jsme si tedy poloviční paletu a natloukli jsme na ní nopovou folii.Dále jsme koupili pytel obyčejné elektrikářské sádry, pytlíky do koše, velkoobjemovou nádobu na rozdělávání sádry a balící igelitovou folii. Dále jsme si ještě přichystali nějaké trámky a hranolky na podložení kamene do optimální polohy a šlo se na věc. Nejdříve jsme rozdělali dostatečné množství sádry a vytvořili poměrně hustý štrúdl, který jsem rovnoměrně rozprostřeli na krajní stranu palety. Potom jsme přichystali hranolek, kterým jsme potřebovali na druhé straně a rašelinu usadili nejtlustší stranou do sádry a druhou na připravený hranolek. Takže máme zasádrovanou jednu hranu kamene a podloženou druhou stranu kde vznikla dutina a co dál. Na řadu přicházejí pytlíky do koše a sádra. Rozděláme si tedy dostatečné množství sádry a dbáme na to, aby byla poměrně tekutá a dala se nalít do připravených pytlíků. Pytlíky raději zdvojte, protože jsou velice tenké a mohly by se protrhnout. Takže máme naplněný pytlík sádrou a počkáme až sádra nepatrně ztvrdne do stavu kdy není tekutá a má pastovitou konzistenci. Vezmeme nějaký nůž a z jedné strany uděláme do pytlíku několik menších řezů. Stranu, kterou jsme nařezali se snažíme napěchovat do dutiny pod kamenem, protože při tomto pěchování sádra uniká dírami hlouběji do dutin a tím je vyplňuje. Postup opakujeme dokud nemáme kámen krásně podsádrovaný. Ještě jsem zapomněl na jednu věc, a to je zabalení kamene do balící folie, aby jste zabránili znečištění kamene od sádry. Tak a to je kouzlo celého sádrování, v podstatě je to jen takový mustr jak na to, protože postup bude asi kámen od kamene jiný.
A zde máme nějaké fotky z řezání a jeden z uříznutých kusů, který jsem nafasoval. Není to moc dobře vidět, nicméně rašelina je plná brekciovaných kousků přesliček, dále pak jsou tam dvě pěkné sigillarie, několik celých přesliček a plno jiného materiálu. Prostě úžasný kousek do muzea.
Barevný Plzeňák
Před nedávnem jsem se seznámil s jedním príma zkamenělým dřevorubcem alias Kárlem a začali jsme spolu páchat nějaké nekalosti se zkamenělými dřevy. Na úvod Karel vytáhl ze svého dřevníku neskutečné střeďáky, které pocházejí z Plzeňska a jsou naprosto perfektní. Zde je jeden z nich, je to dadoxylon, který jsem dnes stihl dodělat. Ty ostatní budou muset počkat, protože jsem jaksi zaneprázdněný a musím dodělat plno věcí pro svou milou přítelkyni 😉 a jeden Bořkův Chrášťaňák, po kterém je už značně chtivý.
Zkamenělá dřeva z Labských pískoven.
Abych řekl pravdu, tak jsem se dnes celkem solidně nudil a nechtělo se mi nic dělat. Včera jsem si rozřízl malíček a tak jsem nemohl dnes ani brousit, protože potřebuji, aby se to trochu zahojilo. Naštěstí jsem měl domluveno, že mi zavolá Jirka S. z Čelákovic, který je jeden z předních sběratelů zabývajících se sběrem kamenů v Polabských pískovnách. Jirka tedy zavolal a naštěstí měl dnes čas a tak jsem ho navštívil. Když jsem k němu přijel, tak měl již přichystané zajímavé vzorky z bývalé pískovny v Toušeni a z ještě funkční Staré Boleslavi. Tyto kusy do těchto pískoven splavily řeky, které v dřívějších dobách značně meandrovaly a snášely z Podkrkonoší a z jiných koutů mnoho kamenného materiálu, mimo jiné i acháty a jaspisy. Každopádně řeky Labe, Jizera a Cidlina udělaly své a tak se můžete pokochat těmito zajímavými kousky.
Dlouho tu nic nebylo, že?
Takže tu máme po krátké přestávce další příspěvek, který zajisté potěší příznivce Novopackých zkamenělin. Jedná se o celkem solidní kus psaronie, kterou jsem získal od jednoho sběratele z Hradce Králové. Psaronie byla na můj vkus v dost špatném stavu tzn. popraskaná, zalepená nějakým starým epoxem a zbroušená do tří ploch bez žádných radiusů, což pohledově nebylo zrovna ideální. Každopádně mi bylo jasné, že to bude práce na etapy a hlavně i o vůli nespěchat a udělat pro co nejlepší výsledek maximum. Kámen jsem koupil koncem ledna a v podstatě jsem ho dokončil až dnes a musím říct, že to je jeden z mých nejsložitější případů rekonstrukce špatně udělaného zkamenělého dřeva. Nejdříve jsem ho musel očistit od starého epoxu, který byl téměř žlutý a zcela jsem nepochopil, proč s ním musel původní zpracovatel tak zprasit tuto psaronii. Každopádně vyčistil jsem kámen jak jen to bylo možné a vyčistil jsem ho i od zbytků jílu, který předchozí brusič náhrobních kamenů jaksi zapomněl vymýt. Kámen jsem vysušil a poté jsem ho znovu zalepil. Další procedurou bylo broušení, což bylo dost náročné, protože jsem musel udělat i zaoblení hran do radiusů, které byly pohledově nejrozumnější. Během těchto operací jsem samozřejmě kámen neustále prolepoval. Tyto fáze byli asi nejsložitější, protože nemám úplně ideální brusné desky na zakulacování hran a tak jsem zvolil pro další broušení po hrubém broušením kamenářskou flexu. Flexou jsem v podstatě dodělal veškeré podleskové práce a leštění a tím jsem měl kámen hotov. Takže tady to je a já frčím opět něco dělat. Bořek brzy otevírá svoje muzeum Zkamenělý les a já mu ještě slíbil nějaké leštící práce.
Podkrkonošské sladkovodní sinice.
Na některých místech Podkrkonoší a Českého Ráje se dají najít velice zajímavé kusy chalcedonových hlíz a hmot, které s největší pravděpodobností bývaly sladkovodními sinicemi. Nemám toto tvrzení vědecky podložené, nicméně specifické znaky v těchto hmotách tomu dost naznačují. Zrovna nedávno jsem navštívil jednu z těchto lokalit a povedli se mi velice pěkné ukázky těchto materiálů a ty bych vám tady rád ukázal. Jedná se o kompaktní blok sinic v kterých je krásně vidět vrstvení těchto organismů a dál tu máme zkamenělý kmínek, který vesměs zmizel a byl nahrazen křemenem a křišťálem, který se také nachází v siničním obalu.
Rok poté
Je to neuvěřitelné, ale už je to rok, co jsem tento web založil. Do dnešního dne jsem tu publikoval 56 příspěvků, stránka byla zobrazena 13530x z 2009 unikátních ip adres, za což vděčím i různým spamerům a dynamickým ip adresám mobilních operátorů, nicméně i tak je to slušné na stránky, které jsou úzkopásmově zaměřené na zkamenělá dřeva. Nejvíce čtenářů je samozřejmě z České Republiky, dále pak z Rakouska, Polska a z ostatních států. Tak trošku smutné číslo v těchto statistikách je počet komentářů, kterých je 35, což, jak jistě uznáte, není kdo ví co. Každopádně nevadí, důležité je, že je stále co ukazovat a já jen doufám, že se konečně někdo utrhne a pošle materiál v podobě fotek a textu a tím položí základ spolupráce na tomto webu ;). A abychom neskončili takto skepticky, tak zde je jeden zajímavý kousek z Plzeňska, který jsem sehnal od jednoho pána z Dobřan, ale nevím přesnou Plzeňskou lokalitu. Každopádně na Plzeň je to velice barevný a zajímavý kousek.