Před nějakou dobou jsem se nakontaktoval na jednoho sběratele z Německa, protože prodával velice zajímavý kus Tuvichapterisu a zároveň Medullosu Stellata z Německého Chemnitz. Oba kusy si s nadšením koupil můj parťák Martin a začala jeho obvyklá anabáze s jeho špičkovým zpracováním. Musím říct, že já se opravdu snažím každý kámen zpracovat také co nejlépe, nicméně i když to vypadá špičkově, tak to stále není ten magor styl co předvádí Martin, on je jaksi z jiné dimenze. Abych popsal o co jde, tato medullosa když přišla, tak vypadala všelijak V první řadě byla totálně napatlaná nějakým olejem či petrolejem, protože v dřevitých dobách kamenářských se v těchto srajd…ch řezalo. Co si budeme povídat, tomu kameni to rozhodně na kráse nepřidalo. Martin se toho ale nebojí, tento malý magorek je tak agilní, že si na pomoc vezme perchlor nebo xylen a pěkně zatepla takový kus vyvaří až z něj tu mastnotu dostane. Upřimně, já bych se asi do toho nepouštěl, nicméně on je trochu extrémní perfekcionalista. Koho to přeci trápí, že 5 litrů perchloru stojí kolem 500-600 Kč, hlavně, že je kámen čistý a dá se prolepovat, a to jsme v podstatě ještě ani nezačali ;). Nějaké broušení i několik milimetrů až centimetr je samozřejmost, ale to dělám i já, přeci tam nenecháme nějaké ošklivé schody, že. Na závěr Martin podleskuje až do zblbnutí, což má za následek vyleštění i takových kamenů, které by nikdo jiný na planetě kromě Martina nevyleštil. A to jsem myslel i na Chucka Norrise. Tímto bych dnešní pokec ukončil a vesměs jsem Vám chtěl jen říct, že i s takovými pacienty já musím spolupracovat :).