Minulou neděli jsme byli s Martinem kdesi mezi Jesenicí a Žluticemi na našem oblíbeném poli a cestou jsme si říkali, že by nebylo špatné něco zajímavého najít, protože pro nás sezóna pomalu, ale jistě končí. Martin má stále barák v rekonstrukci a mě se 12.10. narodila dcera, takže momentálně máme trochu jiné starosti, než lítat v terénu. Na toto pole jezdíme rádi, protože téměř vždy se na něm dá něco najít, ačkoliv to z 95 procent není sbírkového charakteru. Prostě to tam je o poměrně rozsáhlém chození a o příjemném očekávání, že se něco pěkného někde objeví. V podstatě na tomto poli začala moje kariéra sběratele zkamenělých dřev, ve svých začátcích jsem z něj tahal přepravky dřev všelijaké kvality a o to šlo, protože já jsem tam téměř vždy letěl kosmickou rychlostí, protože pro mě to bylo, jako kdybych objevil Ameriku. Takových pokladů se tam válelo a když jsme tam přijížděli, tak jsme skoro skákali z auta za jízdy, nandávající si boty a batohy, jaká to byla euforie. Co k tomu dodat, minulou neděli se nám toto políčko odměnilo bezvadným kouskem, který je velice dobře nasycený a má v sobě barvy, takže očekávání je veliké. Navíc, možná to tak nevypadá, ale ten kousek má kolem 70 kilo, takže je to pěkný macan.  Kámen máme momentálně v lázni s peroxidem vodíku, a proto vám ho bohužel nemohu ukázat umytý, tak aspoň jedna fotka z terénu poté, co jsme ho našli. Ještě bych chtěl dodat, že dřevo absolutně nebylo vidět na dálku, takže jsem k němu náhodně přišel a viděl jsem jen malou odhalenou plochu. Vesměs jsme ho museli vykopat, protože byl komplet zanořený do pole.