Nedávno mi emailem přišel tento dopis, který si zaslouží zveřejnit, protože je dle mého názoru důležité mladé lidi motivovat, aby tento koníček provozovali a měli z něj radost.

Díky Honzo

Dobrý den Františku,
rád bych se s Vámi podělil o jeden kousek zkamenělého dřeva z okolí Plzně, které jsem letos na jaře našel, vcelku náhodou.

Je mi 16 let, šutry jako koníček sbírám relativně krátký čas, přibližně jeden a půl roku. Od malička se mi líbily různé oblázky na babiččině zahradě, při procházkách jsem si domů přinesl ledacos co se mi nějakým způsobem líbilo. Avšak to jsem nevěděl, že se tomu dá věnovat jaksi vznešeněji – sbírat minerály.

O tom jsem se dozvěděl v létě minulého roku při návštěvě Velhartického Muzea šumavských minerálů. Tam jsem se začínal zajímat o to, kde se dají tyhle krásy naleznout a že existují lidé, co se tomu doopravdy věnují. Jakmile jsem přijel domů začal jsem po internetu hledat a našel jsem různé weby a videa na YouTube. Musel jsem vymyslet, jak to zaonačit, abych s rodiči vyrazil do polí Českého ráje. Vybral jsem hotel v Nové Pace, a prezentoval naší novou letní dovolenou, v okolí Prachovskych skal, množství hradů a zámků, dolomitových jeskyní a ostatních zajímavostí. Podal jsem to nejspíše lákavě, jelikož jsme hned následující týden pobyt objednali. Nastal čas sdělit rodičům pravý smysl výletu. Musím říct, že nejspíš něco tušili, když viděli jak mi spadla pusa v muzeu. Prožili jsme vcelku krásných pár dní uprostřed achátových polí. Nastal však další problém. Jak dostat z těch kamenů to, co jsem vídal na fotkách na internetu. Našel jsem jednoho pána, který se tomu věnoval a jedno odpoledne, když jsme se vraceli z pole umýt nálezy na hotel, jsem mu zavolal. Domluvil jsem se s ním, že mi je potom pošle hotové poštou domů. On se zeptal kde bydlím a jakmile jsem řekl město, hned zareagoval odpovědí: „Jojo, to jsou ty zkamenělý dřeva..“. S podivem jsem mu to odkýval a s pozdravem zalezl do auta. Jeli jsme domů.

Nedalo mi to a ihned jsem začal hledat co to ty dřeva jsou a že se mi vlastně celou dobu nacházejí „za barákem“. Objevil jsem Vaše stránky a ty úžasné fotografie s příběhy, které po večerech čtu dodnes. To mě motivovalo začít s dřevy. Začal jsem podnikat samostatné pěší výpravy do okolí a objevovat. Sbíral jsem každý kus zkamenělého dřeva, a dneska už si říkám, že kdyby má babička neměla tu zahradu, nemám to kam dávat. Většina není vůbec pohledná, jen občas najdu něco lepšího. Pořád jsem úplný začátečník.

Jeden den jsem jel s tátou na výlet na kole. Měli jsme naplánovaných nějakých třicet kilometrů a batoh jsem s sebou nebral, proč se s ním taky tahat, když jsem nepočítal že budu hledat a něco najdu. Zastavili jsme však u jednoho potoka, a já jsem tak nakoukl, jelikož bylo sucho, na dno. No a hnedka jsem tam musel běžet. Našel jsem cca dvaceticentimetrový kousek, ale vypadal slibně. Od domova jsme ale byli pořádný kus a já byl nešťastný, že ho tam musím nechat. Schoval jsem ho proto za jeden strom do vysoké trávy a šlapal domů. Druhý den jsme sedli do auta a už se jelo na otočku k potoku. Jakmile jsme zaparkovali, už jsem spěchal k tomuto stromu. Byl tam. Ještě jsem se byl podívat v potoce, našel jsem jiné větší kusy, ale ty mi doteď leží ve sklepě. Tento kousek jsem ovšem hned následující léto, kdy jsme opět vyrazili na dovolenou, dovezl do Českého ráje a nechal zpracovat. Přišlo před Vánoci a já jsem z něj byl nadšený. Není to sice nějaký extra šlágr, ale mě se velice líbí. Musel jsem se s Vámi tedy podělit a říct něco málo o tom, jak jsem se k němu dostal.

Jan M.