Je to už přes dva roky co jsem se s Martinem poflakovali kolem Rakovníka a snažili se najít něco zajímavého. Na výpravy, které obnášejí hledání na poli a v remízkách již moc nechodíme, protože už to není tak plodné jako kdysi. Nicméně, po sérii výprav na kterých jsme jen kopali jsem si řekli, že by to mohlo být zajímavé zpestření. Očekávání nebylo kdo ví jaké, protože víme jak to na těchto lokalitách v dnešní době je, a to se tak nějak postupem doby i vyplňovalo. Jako poslední štaci jsme si vybrali lokalitu těsně u Rakovníka kousek pod Teskem, kde jsme v podstatě nikdy nebyli a už jsme vesměs byli smířený, že pojedeme domů s prázdnou, když se najednou začal Martin pižlat v zemi klacíkem. Na první pohled to vypadalo jako omletý zoxidovaný kousek, nicméně postupem doby se z toho vyloupl bezvadný kus, který už napohled říkal (hoši, budu bombovej).

Přibližně za 8 měsíců jsme se dostali k řezání, a to byl celkem porod, protože kámen je téměř celý chalcedonový a neuvěřitelně houževnatý. Jelikož jsme ho řezali na otočku ze dvou stran, tak nakonec dopadl relativně slušně, ačkoliv bylo dřevo docela popraskané.

Uběhlo dalších 8 měsíců a Martin se dopracoval k tomu, že kámen vyleštil. Já jsem se bohužel ke zpracovaní vůbec nedostal a jediné co jsem stihl, je částečné hrubé broušení. Na víc jsem bohužel neměl doposud sílu, protože tento kousek je skutečně neuvěřitelný tvrďoch.

Vtipné je, že jsem vesměs chtěl tento článek pojmout jako pojednání o tom, jak terciérní řeky roztahaly zkamenělá dřeva po celém Rakovnicku a díky různým typům dřev lze částečně vysledovat, kudy přibližně dávné řeky protékaly, což se mi úplně nepovedlo, ale to asi nikomu vadit nebude.