Je to možná něco přes dva roky kdy jsem získal od svého kamaráda Jirky Z. tento nádherný kousek dřeva.  Tento týden jsem se tedy rozhodl, že je na čase ho vyleštit, a tak jsem se do toho pustil ačkoliv se mi moc nechtělo. Nevím jak to máte vy, ale já když nemám na nějaký kus náladu a jdu ho brousit jen proto, že už tu delší dobu leží, tak to většinou stojí za prd, a to se opět potvrdilo.Já tyhle kusy z Rakovníka už mám přečtený, jsou to tvrdý hajzlíci, kteří vůbec nespolupracují a při broušení se jim vůbec nechce ubývat. To je první věc, která mě na nich s prominutím až se..e a když je tedy potřeba brousit 3 mm, tak je to pomalu na den volna. Takže, máme tu brousící šílenost za sebou a co dál, střední broušení je brnkačka, tam není co podělat a teď tu máme podlesk. V tomto případě se podleskuje do zblbnutí a možná i o kousek déle, a to hlavně kvůli tomu, že kámen má místy řidší partie, které je potřeba déle podleskovat, aby šli solidně vyleštit. Další fáze je leštění a u toho si již lehám na hodinku a půl na kámen a dělám, že jsem v kómatu. Samozřejmě občas je potřeba se probrat z deliria a kámen umýt a znovu nanést leštivo, nicméně tupý výraz musí být zachován jinak by to nemělo ten správný náboj. Po hodince ležení na šutru jsem na chvilku zostřil své smysly, abych zjistil, že na prostředku šutru je nějaký vějířek kolem jedné pidi dírky. No ano František špatně vymyl šutrák a z té úžasné dírky se mu postupně dostávalo brusivo ven a celá práce vylétla komínem. No nic, celé jsem to opět předělal a opět se při leštění něco podělalo, a tak jsem se na to již vykašlal a nechal to být, protože i tak je to jako zrcadlo, nicméně vím o té chybce a to mě trochu leží v hlavičce ;).

Araukarit, Rakovník, 29,5×27 cm