Minulý pátek jsem si s Martinem udělali volno a vyrazili jsme do terénu. Těšili jsme se na tuto výpravu jako malý kluci, protože bylo krásně a tak nějak jsme cítili, že by to dnes šlo. Ani Martina, utahaného z práce, ani mě, nevyspalého z mimča, nezastavilo prostě nic od asi téměř poslední větší výpravy letošního roku. A moje žena Péťa, tvrdá vládkyně sluneční, tedy domácí soustavy v jedné osobě, neměla sílu odporovat, odpor byl marný. Již od začátku bylo jasné, že to bude bezva den, já jsem při řízení ani nekoukal na cestu, jak bylo všude krásně a kochal jsem se barvami podzimu. Po asi hodině a půl jsme dorazili na zónu, kterou nám poradil jeden pán a po které jsem několik let pátrali, protože jsme odtud již několikrát viděli úžasné kousky přesliček. Vtipné bylo, že asi tak před dvěma lety jsme tam s Martinem byli, nicméně jsme hledali špatně, a proto jsme lokalitu opustili s tím, že tu nemá cenu hledat. Je fakt, že je to velice rozsáhlé území a my jsme i před dvěma lety měli špatný názor na geologickou vrstvu, která se v této zóně na polích nacházela, a proto jsme nic zásadního nenašli. Ještě si vysvětlíme o co nám jde. Poslední dobou se s Martinem zabýváme hledáním informací o stromových přesličkách z oblastí kolem Rakovnicka a samozřejmě i hledáním těchto dřev. Jedná se především o druh Arthropitys Bistriata, což je druh, který téměř vypadal jako klasický strom s větvením jako některé dnešní listnaté stromy. Zde je o tomto druhu velice zajímavý článek v angličtině „Arthropitys Bistriata nalezený v Chemnitz“ . Co se týká Rakovnicka, tak zatím je to jediný druh přesličky, který se v této oblasti nachází. Jiné druhy doposud nebyly nalezeny. Hlavně tento druh popírá zažitou představu, že šlo vždy o válec s větvemi pentlicovitého charakteru. Každopádně, nám se podařilo najít naprostý unikát z této zóny, který si můžete prohlédnout na přiložených fotkách. Je to špalek, který váží kolem 100 Kg a je to vesměs jedna z největších přesliček z této oblasti, kterou jsem kdy viděl. Navíc má obrovský suk s dutinou a zbytek hlavní dutiny, což je specifickým znakem pro stromové přesličky. Další vzorek kolem 15 Kg jsme našli zahrabaný v listí asi o 600 metrů dále. Bohužel byl dost špinavý od zetlelého listí, a proto ho zde dnes neuvidíte, je v lázni s pracím práškem.
Parádní kousek od „nás“ 🙂 Podobné lze na rakovnicku nalézt pouze v soukromých zahradách a zahrádkách, polní je unikát 🙂 gratulace
Byl z remízku, kam kdysi dotyčný pán tyto kameny tahal traktorem.
Každopádně je škoda, že to není celotvar. Takhle to je bohužel jen hodně velký střep.
Bohužel je to jen velký střep, který nemá u nás obdoby ;). Uvědomte si, že to je přeslička a v této velikosti, kdy se dá celkem solidně definovat jak byl aspoň přibližně strom veliký podle dutiny, rádiusů a vzdálenosti kraj versus dutina je to úplná bomba, protože je to možná jeden z největších Arthropitysů v Evropě.
Určit velikost stromu nejspíš nepůjde tak snadno. Z tvaru toho střepu a orientaci růstových paprsků se zdá, že (i) kmen měl nejspíš dutinu a (ii) fosilizace proběhla v horizontální poloze. Navíc je potřeba brát v úvahu, že (iii) téměř všechny stromy ve vámi popisované oblasti byly na místo fosilizace transportovány pravděpodobně vodními toky. Důsledkem výše zmiňovaného často dochází k zalomení části kmene dovnitř dutiny. Absence pevného materiálu uvnitř (občas se do dutiny dostane písek, bahno nebo štěrk, jak dokumentují nálezy z Čech a jiných částí světa, ale tento materiál je měkčí, než vlastní dřevo) dále způsobí, že tlak nadložních vrstev původně dřevitou hmotu zploští do čočkovitých útvarů (občas až absurdních) rozměrů.
Doposud největší strom rodu Arthropitys byl tuším objeven v růstové poloze (!) někdy kolem roku 2005 ve spodně permských vrstvách poblíž Chemnitz a je vystaven ve vestibulu tamního muzea. Průměr bazální části kmene je něco málo přes 60 cm a jedná se tak suverénně o největší doposud zdokumentovaný exemplář stromu tohoto druhu. Více o tom nálezu publikovali kolegové Rössler a Noll roku 2006.