Jsou chvíle, kdy se dostanu do stadia, že už jsem tak nějak přesycený a utahaný z kamenů a to se mi zrovna nedávno stalo. Sice jsem zpracoval velice hezké kusy dřev, to se musí nechat, ale tak nějak jsem se na určitou dobu zasekl a nebyl jsem schopen cokoliv kolem zpracování dělat, protože to bylo velice pracné a unavující. Je fakt, že mi dost přibyla práce v práci a i zimní období má na mě asi nějaký negativní dopad, protože jsem celkem dost bez elánu. Každopádně, o čem to vlastně ten dnešní článek je, že? Je o tom, jak je občas potřeba si říct, že holt některé kameny nelze udělat dle svých představ, i kdyby jste se po….l. Už několik měsíců se tu zabývám dřevem ze Studence, který jsem dostal od svého kamaráda Martina S., za zpracování druhé půlky a dneska jsem musel skončit. Pointa je v tom, že tento Studenečák byl totálně v  řiti, měl tolik prasklin a olámaných hran, že je až k nevíře, že se vůbec povedl slušně udělat. Navíc kámen se nepodařilo dobře uříznout i přesto, že byl dobře zasádrovaný. Co k tomu dodat, občas sice uděláte maximum co se dá, ale někdy se dostanete na limit, kdy už není kam pokračovat, protože se vám klidně může stát, že se při broušení dobrousíte do ještě větších problémů typu špatně řešitelné, nebo vůbec neřešitelné podplochové praskliny. Já jsem si tedy dnes řekl dost, a to je snad poprvé, kdy jsem upustil od úmyslu, že na tomto dřevě udělám špičkový výbrus dle svých představ a vzdal jsem to. Prostě tudy cesta nevedla, vlezl bych dalším broušením do téměř neřešitelné praskliny. Z toho plyne jen jediné, dělejte pro kameny co se dá, ale občas je potřeba se zamyslet a správně vyhodnotit situaci, jinak můžete veškerou práci na kameni pěkně podělat ;). Pro mě je tedy tento výsledek finální a zde to máte k nahlédnutí.

Studenec, rozměr 31×19×7 cm