A je dooperováno, pacient sice zemřel již dávno, ale i přes ty miliony let, co je mrtvý, mu bylo potřeba pomoci od jistých bolístek, které ho trápily. První bebíčko, které bylo potřeba vyřešit, bylo vykoupení z jedné zahrádky v Podbořanech, kde tento skvost strávil v létě až moc opalovacích hodin a v zimě stejně adekvátní dávku v mrazu při stavění sněhuláků. Tyto výkyvy teplot měly za následek postupné popraskání tohoto pravěkého, dřevitého buližníku (jistý specialista v Lounech by to asi nazval fraktury), což je celkem fatální poškození a pracně, či téměř nemožně, se to u těchto kamenných pacientů operuje.

Dalším problematickým bebíčkem byl celkem chaoticky uspořádaný ksicht pacienta, který mě evokoval k mnoha nápadům jak mu spravit fazónu. Po vzoru špičkových plastických chirurgů jsem vzal do ruky svojí diamantovou pilu průměr 650 mm a jal jsem se zprasený ksicht faceliftovat. Výsledek byl jedním slovem „katastrofen“, protože pacient byl zevnitř ještě v horším stavu než zvenku. Hluboké rány do kterých pomalu ani nebylo vidět, jak byly hluboké, rozdrcené kousky materiálu, které ve finále sežral můj jemný faceliftovací nástroj a mnoho dalších fraktůr, tedy prasklin. Bylo mi smutno, skoro jsem chtěl jít do Chrášťan hledat nebožtíkovu rodinu, abych se podělil o tuto smutnou událost. Kde se stala chyba, pacient byl přeci zasádrovaný a dobře fixnutý? Naštěstí jsem nevyměkl a s chladnou tváří chirurga jsem se pustil do díla. Po několika hodinách hlazení pacientova čelíčka na sále, jsem nakonec dokázal, že pokud je člověk vytrvalý a chce něco udělat špičkově, tak to jde. Je to jen o odhodlání a o morálu se na to nevykašlat předčasně.

Tento článek bych chtěl věnovat svému kamarádovi Bořkovi Zasadilovi, který jako jediný člověk, v Čechách rozjel Muzeum Zkamenělý Les v Lounech, zaměřené jak již název napovídá na zkamenělá dřeva a stále je schopen ho udržet v provozu, ačkoliv je to nadlidský výkon. 

Drž se kamaráde, jsem tvůj fanda!

Chrášťany, rozměr 27x19x15 cm